Energetický audit je již zavedený proces
Energetický audit jako standardizovaná forma procesu má v ČR tradici již od poloviny 90. let, kdy se po letech hledání nejvhodnějších cest a forem ustálil a v roce 2000 byl ukotven do zákona o hospodaření energií (č. 406/2000 Sb., od té doby prošel 27 novelami). Jeho forma je daná prováděcí vyhláškou č. 480/2012 Sb. o energetickém auditu a energetickém posudku. Je regulovaný, na jeho řádný proces dbá Ministerstvo průmyslu a obchodu, které má na starosti také přezkušování energetických auditorů. Energetický audit je povinný pro organizační složky státu a firmy s určitou spotřebou a obratem, případně pro účely různých dotací. Díky tomu je po energetických auditech velká poptávka a to bohužel působí značné pokřivení trhu, kdy se přes zákonnou regulaci setkáváme s velmi nekvalitními energetickými audity – zadavatelé si častou pouze formálně plní svou zákonnou povinnost a nedbají na kvalitu auditu, jde jim pouze o cenu.
Energetický audit – jak název napovídá – kontroluje, zkoumá, analyzuje a hodnotí energetické hospodaření, tj. zdroje a spotřeby elektrické energie, plynu, páry, pohonných hmot apod. Jeho cílem je nalezení prostoru pro energetické úspory nebo pro nové zdroje energie. Velmi zhruba odpovídá Scope 1 a 2 podle GHG Protocolu (nejpodstatnější rozdíl je v tzv. fugitivních emisích, které energetický audit neřeší).
Audit uhlíkové stopy přináší komplexní pohled na celou firmu
Uhlíkový audit (správně „audit uhlíkové stopy“) není zatím pevně kodifikován. Kombinuje audit na základně obecných auditních standardů a norem a normu na výpočet uhlíkové stopy (GHG Protocol nebo ISO 14064-1). Základní věcný rámec pro auditní posouzení uhlíkové stopy předepisují tyto dvě nejpoužívanější normy explicitně. Hodnotí veškeré toky, které firmou procházejí, a to nejen energetické, ale i materiální. Při výpočtu uhlíkové stopy se samozřejmě může použít energetický audit jako jeden z podstatných vstupů pro posouzení energetiky firmy.
Protože každá činnost firmy má dnes potenciál generovat uhlíkovou stopu, je uhlíkový audit velmi vhodný pro celkovou analýzu fungování firmy a optimalizaci, protože se opravdu dívá na firmu jako na celek. Je samozřejmě otázkou, zda přepočet na tunu ekvivalentů oxidu uhličitého jsou tou nejlepší jednotkou, kterou činnost firmy popsat, na druhou stranu uhlíková stopa musí mít jasnou vazbu na ekonomiku. V angličtině se dokonce procesu počítání uhlíkové stopy říká „greenhouse gas accounting“, tedy „účtování“ uhlíkové stopy. Tato vazba na ekonomiku výrazně zvyšuje potenciál využití uhlíkové stopy pro analýzu a hodnocení fungování firmy jako celku.
Nevýhodou uhlíkového auditu je jeho citlivost na vstupní data, nicméně dobře zpracovaný uhlíkový audit obsahuje i vyhodnocení této citlivosti, aby bylo možné s ní pracovat. Jelikož se nejedná o regulovaný proces jako v případě energetického auditu, je potřeba dávat dobrý pozor na výběr dodavatele, aby byl schopen dodat kvalitní výsledky, a ne pouze excelovou tabulku s několika čísly.
Cílem jsou vždy úsporná opatření
U energetického i uhlíkového auditu by měl zákazník vždy požadovat relevantní úsporná opatření, která jsou ostatně povinnou součástí obou auditů. Rozhodně je potřeba odmítnout zjevná, generická doporučení typu „nainstalujte si fotovoltaiku“. Zákazník má právo požadovat odbornou pomoc s konkrétními výpočty včetně ekonomického vyhodnocení navrhovaných úsporných opatření. U obou typů auditu se v praxi bohužel běžně setkáváme se silně podhodnocenými cenami, často velmi hluboko pod 100 tisíc Kč. Auditor tak sice splní požadavky pro forma, ale výsledek zákazníkovi prakticky k ničemu není.