Jedná se o banky, pojišťovny a společnosti obchodované na burze s více než 500 zaměstnanci. V naší republice je to tedy vedle největších bank a pojišťoven např. Škoda Auto nebo ČEZ. V dalším roce se do skupiny firem s touto povinností přidají další, a to firmy splňující dvě ze tří kritérií: mají více než 250 zaměstnanců, čistý obrat vyšší než padesát milionů EUR nebo jejich celková aktiva převyšují dvacet pět milionů EUR.
Reporty nanečisto
Ve zprávách, které o svých aktivitách v oblastech ESG (Environment, Social a Governance) některé ze společností z výše zmíněných dvou skupin zveřejnily dobrovolně již letos, je v řadě případů vidět, že se na standardy ESRS opravdu připravují. Zprávy sice ještě nebyly zcela dle zmíněných standardů, ale je zřejmé, že se jimi inspirují, směřují k nim a jsou tedy takovou přechodovou fází. Jsou to takové reporty „nanečisto“.
Směrnice a standardy ESRS s sebou totiž přinesly řadu nových výzev – od potřeby stanovit si, která témata vůbec budu jako firma muset reportovat (analýza dvojí materiality neboli významnosti), určit konkrétní požadavky, co je třeba u materiálních témat zveřejnit a v jaké podobě, přes zmapování a systematickou práci s dodavatelsko-odběratelským řetězcem až po samotný sběr potřebných dat a informací (kvalitativních i kvantitativních). A to vše pak následně obhájit před externím auditorem.
Samostatnou kapitolou je pak reportování souladu s taxonomií EU, což bude postupně nabíhat. Zkušenosti ukazují, že řadu dat a informací mají společnosti dostupnou jednoduše, jiné nejsou dostupné na jednom místě nebo jsou jen v papírové podobě a jiné se zatím vůbec nesledovaly.
ESG manažeři: Nová profese, která mění firemní přístup k udržitelnosti
Zkušenosti firem, které reportingem nanečisto již prošly, potvrzují i to, co se také dalo očekávat. Není to jen o sepsání reportu. Je to o komplexním procesu, který pomůže podívat se na vlastní firmu novým a širším pohledem. Pomůže přemýšlet o dopadech na svět, rizicích a příležitostech a hledat nové cesty a odpovědi. Je jasné, že to se nestane samo a ze dne na den. Je třeba neotálet a začít. Je třeba najít správné lidi, kteří s tím pomohou. Interně i externě. Vzhledem k tomu, že ESG jako firemní agenda je ve své komplexitě poměrně nová záležitost, vidíme na trhu práce velkou poptávku po ESG manažerech a manažerkách, kteří by ve firmách tuto agendu zastřešili. Přitom do nedávna ještě ani neexistovala definice toho, co by taková osoba měla splňovat, znát a umět.
To se naštěstí v nedávné době změnilo. V listopadu letošního roku totiž byla profese ESG manažer/manažerka zařazena do Národní soustavy kvalifikací a bylo stanoveno, co mají takové osoby splňovat co do vzdělání, praxe, zkušeností a dovedností a také jakým způsobem se to bude ověřovat a kým. Nově totiž vznikla také možnost složit oficiální zkoušku a získat certifikaci. To by mohlo pomoci jednotlivým firmám s hledáním odborníků i se standardizací agendy ESG a s větší transparentností a srovnatelností zpráv o udržitelnosti mezi firmami.
Je samozřejmě jasné, že každá nová aktivita vyžaduje určité kapacity i finanční zdroje, což se samozřejmě týká i přípravy prvního ESG reportu. Jejich výše odpovídá konkrétní situaci ve firmě – kvalitě řízení, nastavení procesů vč. procesu řízení rizik a samozřejmě dosavadním aktivitám v oblastech ESG. Dobrou zprávou je, že největší náročnost je jen na začátku a standardizace v dalších letech by měla vše zjednodušit a zlevnit.
ESG: Cesta k úsporám, stabilitě a atraktivitě na trhu
Vedle administrativy a nákladů firmám přináší ESG a reporting o udržitelnosti i řadu pozitivních přínosů. V prvé řadě robustnější řízení rizik, protože identifikace, analýza a zohlednění nových rizik, např. souvisejících se změnami klimatu, novými technologiemi, nástroji komunikace či formami práce, ale i celospolečenskými a bezpečnostními tématy, posiluje predikovatelnost, a tedy stabilitu byznysu. Úspora nákladů, tedy revize stávajících procesů a pohled na ně novýma očima, může pomoci odhalit zatím neviděné nebo dříve přehlížené možnosti úspor. Nedávný nárůst cen energií přiměl řadu firem realizovat i opatření, nad kterými dříve mávli rukou. Dalším přínosem je zakomponování udržitelnosti do firemní strategie. Řada firem má udržitelnost jako svůj hlavní byznys, protože poskytují udržitelná řešení, ale i ostatní společnosti by měly zrevidovat svou firemní strategii a vhodným způsobem ji doplnit a rozpracovat do dílčích strategií, jako jsou HR strategie, dekarbonizační strategie, komunikační strategie a další.
Dalším možným benefitem je větší atraktivita pro zákazníky, protože celkový přístup firmy a aktivity v udržitelnosti mohou přilákat nové zákazníky či pomoci udržet stávající. Kritéria udržitelnosti se stále častěji stávají součástí výběrových řízení. Je jasné, že parametry, jako je cena, kvalita či včasnost a flexibilita dodávek, asi nepřeváží, ale kritéria udržitelnosti je stále více vhodným způsobem doplňují. Třeba jako jedno z kritérií pro postup do dalšího kola. Lepší koordinací a spoluprací s podniky v hodnotovém řetězci se zas zvětší stabilita a spolehlivost i v dobách krizí. Je až s podivem, kolik firem toho o svých dodavatelích vlastně moc neví. Zmapování a analýza dodavatelského řetězce tak může přinést řadu pozitiv. Od nalezení neefektivit, úspory nákladů až po stabilizaci a snížení rizik nečekaných výpadků dodávek.
Nezapomínejme na atraktivitu na trhu práce. Nedostatek kvalitních pracovníků trápí asi všechny firmy. To, jak se daná firma chová ke svému okolí, jaké má hodnoty a jak je v praxi naplňuje, se stává stále častěji jednou z otázek uchazečů na pohovorech. Spokojenost stávajících zaměstnanců je také důležitý aspekt. Chování firmy, soulad slov a činů apod. jsou již řadu let důležitým tématem, které zaměstnanci řady firem zmiňují v průzkumech zaměstnanecké spokojenosti.
Posílení dobrého jména společnosti na veřejnosti je opět důležitý faktor. Podle průzkumu agentury IPSOS např. Češi od firem očekávají v první řadě etické chování v souladu s zákony (tedy pilíř G z ESG), ale za tím následují aktivity v oblasti udržitelnosti a společenské odpovědnosti. Na která konkrétní témata by se měly firmy podle očekávání veřejnosti zaměřit, se podle tohoto průzkumu liší v závislosti na sektoru podnikání. Například banky či telekomunikační společnosti by se prý měly věnovat spíše společenské odpovědnosti a energetické společnosti či společnosti v petrochemickém průmyslu zase spíše environmentálním tématům. S tím souvisí i přístup k financím a pojištění a jejich cena. Finanční instituce a investoři se totiž na přístup firem k udržitelnosti dívají stále více a pečlivěji.
A v neposlední řadě společnosti, které proaktivně řeší témata ESG, budou méně pravděpodobně čelit pokutám, soudním sporům a budou lépe připraveny na další regulatorní opatření, mluvíme tak o minimalizaci regulačních a právních zásahů.
Hezká teorie, ale co říká realita?
Společnosti Bain & Company a EcoVadis zveřejnily v roce 2023 výsledky průzkumu, který provedly na 100 tisících společností. Zkoumaly vztah mezi aktivitou firmy v udržitelnosti a její finanční výkonností. Závěry můžeme shrnout takto: I když ne každý podnik, který se snažil zlepšit svůj dopad v oblasti ESG, zaznamenal růst tržeb a zisků, tak většina ano. A v žádném případě studie nenašla „žádnou silnou negativní korelaci“, což by mohla být dobrá zpráva pro skeptiky, kteří se obávají toho, že udržitelný přístup může mít negativní dopad na konkurenceschopnost.
Tři hlavní závěry studie byly:
- Spokojení zaměstnanci přispívají k lepším výsledkům firem. Největší náročnost je na začátku a standardizace v dalších letech by měla vše zjednodušit a zlevnit.
- Jedním z klíčových témat je energetická účinnost a obnovitelné zdroje energie. Studie zjistila, že korelace je zvláště silná v energetice a odvětvích náročných na uhlík, jako je doprava a výroba. Nejsilnější byl přínos na trzích s uhlíkovými daněmi, jako je EU.
- Vazba mezi výkonností společností a diverzitou boardů, tedy pestřejší složení top managementu, posiluje výkonnost. Vrcholové vedení firem je koneckonců jednou z klíčových komponent úspěchu každé firmy, a to včetně přístupu k udržitelnosti. Hlasy z firem napříč obory a zeměmi jsou totiž jednoznačné. Tón shora, tedy jak vedení společnosti nejen mluví, ale i koná, určuje přístup zbytku osazenstva, a tedy i to, zda a jak budou aktivity v oblasti udržitelnosti úspěšné, nebo zda zůstanou pouze více či méně ambiciózními závazky ve strategiích či zprávách o udržitelnosti na papíře.
Krok k udržitelnosti otevírá dveře k úspěchu
Závěrem můžeme konstatovat, že zkušenosti velkých firem, které nečekaly a na ESG a na zprávách o udržitelnosti již minimálně rok, ale často i déle pracují, mohou být dobrým zdrojem inspirace pro ty, kteří sice budou dle směrnice CSRD povinně reportovat, ale ještě nezačali, a stejně tak i pro menší či střední firmy, na které se směrnice nevztahuje přímo, ale dopadne na ně nepřímo v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů, nebo například při žádosti o úvěr u finančních institucí. A jak říká známé pořekadlo – kdo je připraven, není překvapen.
Článek vyšel v lednovém čísle odborného časopisu Odpadové fórum, který se věnuje hlubšímu zkoumání komplexních otázek odpadového hospodářství, udržitelnosti a cirkulární ekonomiky. Časopis vychází v tištěném nákladu 2 500 ks, v PDF formě je také rozesílán na více jak 10tis mailových adres a v neposlední řadě je součástí monitoringu tisku (Mediaboard i Newton) a je tak ideálním a efektivním prostorem a nástrojem pro oslovení odborné veřejnosti z řad zástupců municipalit, firem, státní správy, politické reprezentace, tisku tak i pro publicitu podpořených projektů. Více o časopis www.odpadoveforum.cz.