Akci organizovanou Hospodářskými novinami si nenechali ujít kapitáni českého průmyslu i řada politiků. Jedná se bezesporu o akci, která za přispění velkých jmen byznysu udává směr. Letošní Green Deal Summit zahájil premiér Petr Fiala, v panelech dále vystoupil ministr životního prostředí Petr Hladík i ministr dopravy Martin Kupka. Nejvíce očekávaný byl ale projev předsedkyně Evropské komise (EK) Ursuly von der Leyen, která přijela do Prahy na pozvání premiéra právě kvůli Summitu.
1) Česko a inovace: Češi jsou národem inovátorů, zelená transformace je pro nás příležitostí
Mise Ursuly von der Leyen byla zásadní a jasná – dát svou přítomností najevo důležitost agendy zelené transformace, podpořit přerod českého průmyslu a především přinést více optimismu do českého světa. Předsedkyně ve svém projevu zdůraznila, že zelená dohoda není pouze klimatickou agendou, ale především ekonomickou. Zmínila řadu čistě českých reálií, od inovace sklářského průmyslu, přes vodíkové projekty Škody po Tatru, třetí nejstarší automobilku světa (věděli jste to?) i to, že jsme národ inovátorů a vynálezců. Bylo vidět, že se na návštěvu Česka důkladně připravila a publikum její gesto ocenilo. Zásadní bylo její prohlášení, že EK respektuje využití jádra v českém energetickém mixu. Ve svém projevu ale zmínila i obavy lokálních komunit v posttěžebních lokalitách, které se musí adaptovat na budoucnost bez uhlí – tři české uhelné regiony by se tak mohly v budoucnu stát vodíkovými centry, tzv. Hydrogen Valleys.
2) Vodík: Budoucnost vodíku je v nákladní dopravě
Vodík byl ostatně tématem jedné ze zajímavých panelových diskusí. Ministr Kupka například vidí budoucnost vodíku v nákladní dopravě i průmyslu. Další z panelistů, Martin Tengler, vedoucí výzkumu vodíku BloombergNEF, zmínil využití pro nákladní lodě. Vodík se stává důležitým tématem a debata by se neměla redukovat jen na jeho „barvy“. V USA kapacity pro výrobu vodíku jsou, podle Tenglera bude ale chybět větší odbyt. V EU naproti tomu zatím chybí infrastruktura pro jeho distribuci a výroba je drahá. To se ale může s rozvojem zelené energetiky a potřebou flexibility v síti rychle změnit.
3) Obnovitelné zdroje: Výstavba větrníků musí zrychlit
Obnovitelné zdroje a budoucnost energetiky byly jedním z hlavních témat akce. Potřeba nahradit ruský plyn postrčila Česko k úsporám a také nahrazování fosilních zdrojů obnovitelnou elektřinou. První vlaštovky jsou zatím solární elektrárny, panelisté v čele s ministrem Hladíkem se ale shodli, že bez rozvoje větrných elektráren se neobejdeme. Ministerstvo chystá zjednodušení procesu výstavby větrníků v rámci tzv. Lex OZE 3. V krajích by tak měly vzniknout akcelerační zóny, kde by bylo možné stavět větrné parky rychleji. Hladík chce o výběru zón začít komunikovat s kraji na podzim letošního roku. Zavedení Lex OZE 3 chce ideálně propojit s transpozicí revidované Směrnice o obnovitelných zdrojích (RED 3) v průběhu roku 2024. Zároveň avizoval, že s ministrem průmyslu a obchodu diskutují o revizi strategických dokumentů v oblasti energetiky. Národní klimaticko-energetický plán a Státní energetická koncepce by měly být podle Hladíka revidovány každé tři roky.
4) Nefinanční reporting: S reportingem má firmám pomoci nové kompetenční centrum
Podle vedoucího oddělení Transformace ekonomiky Ministerstva financí Oty Melchera Česko v rozvoji obnovitelných zdrojů zaspalo: „Plnění cílů do roku 2030 bude složité, ale státní správa se snaží změnu akcelerovat. Mimo jiné i proto vznikla v rámci ministerstva agenda udržitelných financí.“ S udržitelným financováním souvisí i otázka nefinančního reportingu. Některé malé podniky reportují už dnes – ne proto, že by jim povinnost ukládal zákon, ale kvůli požadavkům svých odběratelů. „Je lepší, když si to nyní vyzkouší a připraví se na dobu, kdy to pro ně bude povinné,“ myslí si Melcher. Ministerstvo financí chce podle něj život malých a středních podniků při implementaci všech povinností především ulehčit. Proto by mělo vzniknout kompetenční centrum a web k nefinančnímu reportingu pro malé a střední podniky. Na projektu by se mají podílet i resorty životního prostředí, průmyslu a místního rozvoje.
5) Umět se prodat: Česko má velký potenciál, ale neumí se pochválit
Řídící partner McKinsey pro Severní Ameriku, Asutosh Padhi, zdůraznil, že si v globálním měřítku Česko drží dobrou startovní pozici: „Česko má 7. nejkomplexnější ekonomiku na světě, jste 9. v produkci vozidel, 15. ve strojírenství a 1. v produkci neoptických mikroskopů a vzduchových a plynových zbraní. Česká ekonomika má sílu zásobovat globální průmysl s čistými technologiemi.“ Podle Padhiho by se Česko mohlo inspirovat americkým modelem tzv. „Titanium economy“. Titanium economy zahrnuje firmy s velmi specifickým know-how, které se možná nikdy nedostanou na přední stránky novin, ale jsou pro ekonomiku klíčové pro svou stabilitu a odolnost.
Podobně vidí pozici Česka i Soňa Klepek Jonášová, zakladatelka Institutu cirkulární ekonomiky: „Česko má velký potenciál, ale neumí se pochválit. Chybí nám sebevědomí.“ Podle Jonášové je dobrým příkladem implementace udržitelných politik Nizozemsko. Kvůli zvyšující se hladině moře je Nizozemsko přímo ohroženo klimatickou změnou a dobře si to uvědomuje. Politiky zelené transformace zavedlo už dávno před představením evropského plánu. Funguje zde úspěšně například cirkulární a zelené zadávání ve veřejných zakázkách nebo lokální energetické koncepce.
Green Deal 2024?
V uplynulých letech se Green Deal nejčastěji skloňoval ve spojitosti s energetikou. Letošní diskurs se posunul o stupeň dál, k průmyslu. Pořadatelé tentokrát zařadili do programu i panel o kontroverzním tématu „nerůstu“ a několik příkladů z oblasti stavebnictví či měření uhlíkové stopy. Samotný Green Deal v sobě ale nese mnohem více témat, která zatím na české půdě nedostávají mnoho prostoru. Jedním z nich bude i nefinanční reporting a model ESG a to pravděpodobně už příští rok. Snad se tedy dočkáme i více cirkulárních řešení, biodiverzity nebo témat jako je transparentnost či sociální oblast. Ta letos na summitu příliš nerezonovala.