Během posledních pěti let se z cirkulární ekonomiky stalo populární téma. Během této doby se ztrojnásobil počet článků a diskuzí, které se jí věnují, vyplývá to z reportu The Circularity gap report 2024, který vydává Circle economy foundation.
Tentýž report nicméně poukazuje i na poněkud odlišnou realitu – ekonomika se ve skutečnosti nestává cirkulární, právě naopak. Od roku 2018 totiž klesl celosvětově podíl znovuvyužitých materiálů o 21 %. Konkrétně před šesti lety tento podíl představoval 9,1 %, zatímco vloni se už pohyboval mírně nad sedmi procenty.
Důvodem nemusí být ani tak snižování kapacity pro recyklaci, jako spíše rychle rostoucí konzum. Jinými slovy řečeno, nového zboží, nových budov atd. přibývá tak rychle, že naše kapacity pro recyklaci zpět do ekonomického oběhu nestačí. Jedná se přitom o skutečně veliká čísla, podle již zmíněného reportu na posledních pět let připadá 28 % z veškeré spotřeby materiálů od roku 1900.
Na produkci zboží připadá třetina skleníkových plynů, na produkci jídla čtvrtina
Vysoký podíl na tom mají především produkce jídla a výroba zboží. Právě na zboží připadá zhruba třetina veškerých emisí skleníkových plynů, ale „jen“ 5 % z využití vody a půdy. Na tyto dva zdroje je naopak velmi náročná produkce potravin, jež si vyžádá 44 % z veškerého využití půdy a 61 % z využití vody.
Paradoxem zůstává, že ačkoli na světě technicky vzato existuje dostatek potravin pro všechny jeho obyvatele, i tak zhruba 800 milionů lidí trpí hlady. Například z naší loňské analýzy vyplývá, že studie se sice liší v odhadu, kolik potravin se vyhodí, ale většinou se pohybují zhruba kolem jedné třetiny z veškeré produkce. Zhruba dvě třetiny nevyužitých potravin se vyhodí již během jejich výroby, zpracování a distribuce, zbytek pak připadá na samotné spotřebitele.
Česko od roku 2010 zdvojnásobilo podíl recyklovaného materiálu
Pokud se nicméně zaměříme na starý kontinent, situace vypadá o něco příznivěji. Evropské unii se daří od roku 2013 držet podíl znovuvyužitého materiálu mezi 11 a 12 %. Nicméně v roce 2004 se v EU povedlo recyklovat 8,2 % materiálu, takže můžeme mluvit z dlouhodobého hlediska o růstu cirkulární ekonomiky, ačkoli se týká spíše nultých let, vyplývá to z dat Eurostatu.
To ale neplatí pro Českou republiku, ta naopak od roku 2010 více než zdvojnásobila podíl recyklovaného materiálu. V roce 2022 se jednalo o 11,9% podíl, zatímco na začátku desátých let 5,3%. Česko tak prakticky dohnalo Německo, kde se do ekonomiky povede vrátit zpět 13 % materiálu a během posledních deseti let tento podíl nikterak výrazně nevzrostl.
Tento růst se nicméně týkal spíše minulé dekády, od roku 2020 totiž podíl recyklovaného materiálu v Česku prakticky stagnuje na přibližně 11–12 %. Důvodů, proč se nedaří intenzivnějšímu přechodu české ekonomiky k cirkularitě, existuje více a spadá do nich i kulturní vnímání. Jak vysvětluje Kristýna Spěváková, vedoucí Českého cirkulárního hotspotu: „Evropská unie je v oblasti environmentálních politik proaktivním kontinentem. Akční plán pro cirkulární ekonomiku, který EU přijala, je jedním z klíčových dokumentů, jenž určuje směr, jakým se má cirkularita v Unii ubírat. Podobně jednotlivé státy postupně představují své národní strategie přechodu na cirkulární ekonomiku a koncept cirkularity obecně získává silné momentum. Realita bohužel už mnohdy není tak skvostná jako na papíře a pořád zde máme četné bariéry bránící vyšší cirkularitě – nejvýraznější z nich je pak bariéra kulturní.” V Česku tak mnohdy bývá cirkulární ekonomika, a ekologie obecně, vnímána jako spíše ohrožení našeho statu quo. „Oproti Skandinávii a západním zemím, jako jsou třeba Holandsko nebo Francie, je v Česku povědomí o cirkulární ekonomice stále velmi nízké, jak mezi firmami, tak u veřejnosti. Zároveň snahy o ‚zelené inovace‘ zde bývají vnímány spíše jako ohrožení našeho byznysu než příležitost pro posílení jeho konkurenceschopnosti a ochrany životního prostředí. To je škoda a čeká nás na změně tohoto mindsetu ještě spoustu práce.“
EU ročně exportuje 32 miliard tun odpadu, především do Turecka a Indie
Potenciál nicméně zůstává podstatně vyšší. Evropská unie např. ročně exportuje 32 miliard tun odpadu, přitom značný jeho podíl by šel znovu využít a zpracovat. EU proto usiluje, aby se do konce dvacátých let zdvojnásobil podíl recyklovaného materiálu, tj. na hodnotu převyšující přibližně 22% podíl.
„Vývoz odpadu není jen problém environmentální, ale také ekonomický a bezpečnostní. Odpad je surovinou, kterou můžeme dále využít a vývozem, speciálně do zemí mimo Evropskou unii, se o tento zdroj připravujeme. V tuto chvíli je možná ekonomicky málo výhodné odpady zpracovávat, ale do budoucna se bez nich neobejdeme,“ říká Kateřina Novotná, šéfredaktorka CSRD.cz. „Evropa je dnes extrémně závislá na dovozu surovin, a co hůř, v některých oblastech, jako jsou například vzácné kovy či zeminy, které jsou nezbytné pro technologie jako solární panely, elektromobily nebo větrné turbíny, jsme z většiny závislí na jediném dodavateli – Číně. Ta má globálně více než 50% podíl na těžbě surovin pro výrobu solárních panelů i větrných turbín a podobně je tomu u zpracování materiálu. To představuje velkou hrozbu nejen pro rozvoj celé zelené ekonomiky, ale i pro bezpečnost Evropy jako takovou.“
Dlužno ale dodat, že během posledních pěti let se množství vyvezeného odpadu výrazně nezměnilo. Sice stále o přibližně čtvrtinu převyšuje hodnoty z počátku tisíciletí, ale během poslední doby již k výraznějšímu nárůstu nedošlo. Naopak třeba v roce 2022 EU exportovala méně odpadu než ve dvou předešlých letech.
V současnosti většina exportovaného odpadu končí v Turecku (téměř dvě čtvrtiny) a Indii (zhruba desetina). Naopak z velké části importujeme odpad z Velké Británie (33,9 % odpadu) a Norska (18,2 %).
Česko navíc v rámci EU nadprůměrně skládkuje, což zvyšuje celkové emise skleníkových plynů. To podtrhuje celkovou urgenci potřeby přechodu k cirkulární ekonomice, jelikož ta může tyto emise snížit až o dvě třetiny. „Česko je stále velice průmyslově orientovanou zemí se ‚špinavým‘ energetickým mixem, zároveň se u nás také třeba abnormálně skládkuje, což nás činí významným evropským emitentem skleníkových plynů. Dle našich studií zde právě cirkulární ekonomika může být velmi nápomocná, jelikož zavedením cirkulárních principů v klíčových sektorech evropského průmyslu jsme schopni snížit emise CO2eq až o 65 %. Potenciál cirkularity pro transformaci našeho byznysu je tedy značný, jen jej jako země musíme chtít vidět a uvést v praxi, abychom neskončili v zelené transformaci na chvostu Evropy,“ uzavírá Spěváková.
