ESG tedy souvisí s oceněním korporace a s rizikem podnikání, tedy kdy a jak omezovat další oblasti rizik mimo finanční a bonitní riziko. ESG je hluboce provázáno s pojmem „informace“. Dodržení standardu ESG není pouze otázkou právních předpisů. Přechod na udržitelnou ekonomiku znamená především také sběr, shromažďování, transfer a výměnu informací, jak korporace operuje v oblasti ESG. Novinkou zcela jistě je to, že korporace o sobě budou muset poskytovat mnohem více informací než doposud. V tomto ohledu se jedná o zcela zásadní změnu.
Otázkou tedy je, jaké povinnosti plynou pro manažera – statutární orgán korporace v souvislosti s ESG. V praxi budou nejrelevantnější především následující povinnosti:
1. Povinnost zohlednit ESG při řízení společnosti a při veškerých obchodních rozhodnutích korporace
V souladu s platnou právní úpravou v občanském zákoníku (dále jen „OZ“) může člen statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Funkci člena statutárního orgánu je povinen vykonávat s péčí řádného hospodáře, tj. člen statutárního orgánu se zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Pravidlo péče řádného hospodáře rozvádí zákon o obchodních korporacích a družstvech (dále jen „ZOK“), který se ptá, jak by jednala jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena orgánu obchodní korporace. ZOK dále povinnost péče řádného hospodáře ve vztahu k obchodním rozhodnutím doplňuje o pravidlo podnikatelského úsudku, dle kterého musí člen statutárního orgánu jednat v obhajitelném zájmu společnosti a jeho obchodní rozhodnutí se musí opírat o dostatečné množství informací, pouze v takovém případě nenese odpovědnost za negativní následky svého rozhodnutí. Výše uvedené představuje základní kámen pro každé konkrétní uvážené obchodní rozhodnutí statutárního orgánu. V dnešním podnikatelském prostředí je již běžné, že se jednatel či člen představenstva při výkonu své funkce setkává s otázkami týkajícími se ESG a musí je ve svém rozhodnutí reflektovat tak, aby naplnil požadavek informovanosti.
Člen statutárního orgánu ve svém konkrétním rozhodnutí tedy musí zohlednit nejen předpokládaný zisk, ale také dopady svého rozhodnutí na kvalitu řízení společnosti, kvalitu výroby a kvalitu samotných finálních produktů. ESG totiž necílí pouze na ochranu životního prostředí, ale také na udržení dobré pověsti obchodní společnosti a její dobrou správu i v budoucnosti. ESG tak představuje de facto společenské skóre společností. Za účelem dodržování těchto standardů rozhodování jsou obchodní společnosti konfrontovány skrze financující banky, vlastní zákazníky, kteří se čím dál více dožadují udržitelně vyrobených produktů od společnosti, jejíž pověst je nedotčená, ale i dodavatele s ohledem na aktuální tlak na budování udržitelných a transparentních dodavatelských řetězců.
Podnikatelský úsudek předpokládá, že manažer musí rozhodovat s dostatečným množstvím informací. V rámci podnikatelského úsudku má manažer povinnost:
- seznámit se a znát problematiku ESG;
- zohlednit ESG při obchodních rozhodnutích, například při volbě nových smluvních partnerů / dodavatelů, eliminací (omezení) obchodních partnerů nesplňujících tyto požadavky ze svého dodavatelského řetězce, vývoj nových produktů;
- současně je statutární orgán povinen se vypořádat s otázkou, jakou cestou se jeho korporace vydá ve směru k udržitelné ekonomice, jaký ESG rating jeho společnost získá zejména od finančních institucí a investorů. Mimo obchodní rozhodnutí tedy musí statutární orgán definovat a implementovat ESG kritéria i ve vlastní organizaci, např. pomocí ESG code of conduct/vnitřního řádu, školení, compliance a interních procesů, a tyto rovněž dodržovat.
Výše uvedené neznamená, že manažer musí sám disponovat komplexními informacemi z oblasti ESG, ale spíše to, že musí zajistit, aby mu tyto informace byly dostupné, a to buď skrze vnitřní pověřenou osobu či externí poradenské společnosti.
Obchodní rozhodnutí a governance korporace mohou mít velký vliv na reputaci celé společnosti, do které mohou zasáhnout. Jako příklad můžeme na tomto místě zmínit německého výrobce čokolády Ritter Sport, který se v březnu 2022 rozhodl pokračovat v podnikání v Rusku navzdory válce na Ukrajině (toto rozhodnutí se týká oblasti governance – tedy písmene G z ESG). Spotřebitelé na toto rozhodnutí reagovali s nepochopením a svůj silný nesouhlas projevují i přes sociální sítě, což by ve střednědobém až dlouhodobém horizontu mohlo přerůst ve velký problém a zasáhnout do prodejů a dobrého jména společnosti.
Každý statutární orgán musí o ESG oblastech vědět a v rámci obchodního vedení zvážit rizika, která s ESG oblastmi souvisejí, stejně jako zvažuje ekonomické a politické dopady svého rozhodnutí. Nedodržení požadavku na informované rozhodnutí, může v případě vzniku újmy vést k odpovědnosti za škodu.
2. Povinnosti ze smluvních vztahů
Konkrétní právní povinnosti v rámci ESG vyplývají z obchodních smluv, které čím dál tím víc zahrnují povinnost smluvních stran jednat v souladu s principy udržitelnosti. To se zejména týká:
- Úvěrových smluv: finanční instituce (banky/pojišťovny) mají již od roku 2019 povinnost reportovat dozorčím orgánům, do jaké míry zohledňují udržitelnost v jejich portfoliu. Proto finanční instituce od svých klientů/dlužníků vyžadují informace a žádají dodržování ESG principů.
- Dodavatelských smluv: Zejména velké korporace vyžadují dodržování ESG principů v dodavatelských smlouvách, protože jednání dodavatelů musí vykazovat v rámci nefinančního reportingu.
- Nájemních smluv: Zde se můžeme setkat s povinností poskytovat informace, povinností využívat zdroje šetrně, povinností spolupracovat na získání certifikátů.
- Veškerých smluv z oblasti veřejných zakázek: dle § 6 odst. (4) zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že zadavatel je při postupu podle tohoto zákona, a to při vytváření zadávacích podmínek, hodnocení nabídek a výběru dodavatele, povinen za předpokladu, že to bude vzhledem k povaze a smyslu zakázky možné, dodržovat zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací.
3. Povinnost poskytovat informace v rámci nefinančního reportingu
Novou realitou a povinností obchodních společností se stává rovněž nefinanční reporting. Na úrovni Evropské unie se aktuálně připravuje nová právní úprava nefinančního reportingu (návrh směrnice Corporate Sustainability Reporting „CSRD“). Tato směrnice by měla nahradit Směrnici o nefinančním reportingu z roku 2014 (Směrnice 2014/95/EU – „NFRD“). Ta je v současné době zohledněna v zákoně o účetnictví a zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, kde jsou definovány požadavky na reportování nefinančních údajů, jako je například dopad na životní prostředí, sociální či zaměstnanecké otázky. NFRD se vztahuje na velké subjekty veřejného zájmu s průměrným počtem zaměstnanců přesahujícím 500 a na subjekty veřejného zájmu, které jsou mateřskými podniky velké skupiny, pokud průměrný počet zaměstnanců přesahuje 500 na konsolidovaném základě.
Hlavní otázkou, která nyní vyvstává, je koho se CSRD bude týkat. CRSD dopadne na všechny subjekty které mají více než 250 zaměstnanců a roční obrat přesahující 50 milionů eur, či jejich bilanční suma roční rozvahy činí více než 43 milionů eur. CSRD se dále bude týkat všech veřejně obchodovatelných společností s výjimkou mikropodniků. V praxi by dle této úpravy CSRD zasáhla více než tisíc českých podniků. Pro doplnění je třeba uvést, že v současnosti je nefinanční reportování závazné pouze pro 25 velkých obchodních společností působících v České republice.
CSRD upravuje nový povinný standard pro nefinanční reporting. Subjekty, na které dopadne její přímá působnost, budou mít povinnost zveřejnit informace o svém vztahu k životnímu prostředí, o tom, jak přistupují k sociální oblasti a k řízení společnosti. Nefinanční reporting se má stát součástí podnikatelské reality i s ohledem na povinný reporting. Z toho vyplývá jasný záměr, aby nefinanční reporting vedle zveřejňování informací týkajících se hospodářských výsledků poskytoval transparentní, komplexní a pravdivou zprávu o stavu a fungování dané obchodní společnosti.
V porovnání s požadavky dosavadní platné evropské úpravy nefinančního reportingu s sebou návrh CSRD přináší několik novinek, na které je třeba dát pozor. Návrh CSRD obsahuje požadavek na audit informací o udržitelnosti a přesněji konkretizuje informace, jež by podniky měly zveřejňovat, včetně povinnosti uvádět dotčené informace v souladu se závaznými standardy EU pro podávání zpráv o udržitelnosti. V neposlední řadě návrh CSRD stanovuje povinnost, aby byly všechny informace zveřejněny v rámci výročních zpráv vedení podniku a zpřístupněny v digitálním, strojově čitelném formátu.
4. Povinnost dodržovat zákony, které se týkají ESG
Dílčí otázky ESG se nyní začleňují do právních předpisů jak na české, tak na evropské úrovni. Každá z oblastí ESG se prolíná do různých právních odvětví s ohledem na svůj předmět zájmu. Oblast environmental má vliv na novou právní úpravu ochrany životního prostředí (jako příklad můžeme uvést následující oblasti: změna klimatu a uhlíkové emise, znečištění ovzduší a vody, biologická rozmanitost, odlesňování, energetická účinnost, odpadové hospodářství, nedostatek vody), oblast sociální nalezne uplatnění převážně u ochrany spotřebitele, ochrany osobních údajů a soukromí, lidských práv a pracovněprávních norem. S oblastí governance souvisí např. kodexy správy a řízení společností, úprava whistleblowingu, odpovědnost statutárních orgánů, finanční a nefinanční reportování (viz výše).
V praxi se již také setkáváme s případy tzv. greenwashingu, jde o komunikační a marketingovou strategii přijatou společnostmi nebo jinými organizacemi, která spočívá v předkládání ekologických argumentů a nabídky služeb šetrných k životnímu prostředí s cílem vyvolat u veřejnosti dojem ekologicky odpovědné osoby, přestože tomu tak v realitě nemusí být. Pokud společnost tvrdí v rozporu s reálným stavem, že jedná šetrně k životnímu prostředí a nabízí v tomto směru i šetrné služby, může se svým jednáním dopustit podvodu. Tomuto obvinění od května 2022 čelí Deutsche Bank i její dceřiná společnost DWS, které měly uvádět na trh investiční produkty jako šetrnější k životnímu prostředí, než ve skutečnosti byly a tím vyvolávat v klientech mylný dojem.
Z výše uvedeného vyplývá, že otázky spojené s ESG nejsou přechodnou záležitostí, ale začínají představovat nové požadavky, na které obchodní korporace musí reagovat. Nejde totiž o řešení okrajového problému, ale o ústřední otázky jako je strategie obchodní společnosti, kvalita jejích výrobků a její pověst.