Zřejmě nebude novinkou, že EU směřuje prostřednictvím ambiciózní klimatické politiky k dosažení „uhlíkové neutrality“ do roku 2050. Jedním z klíčových nástrojů tohoto plánu je systém obchodování s emisními povolenkami, známý jako EU Emissions Trading System (EU ETS). Tento systém, zahrnující nejen země EU, ale také Island, Lichtenštejnsko a Norsko, byl spuštěn v roce 2005 s cílem snížit emise skleníkových plynů nákladově efektivním způsobem. Prostřednictvím nastavování emisních stropů a obchodování s povolenkami má EU ETS motivovat k zavádění energeticky efektivních řešení a technologickým inovacím. Zároveň je jeho cílem směrovat evropskou ekonomiku k modelu s nižší uhlíkovou stopou.
V rámci systému EU ETS společnosti monitorují přímé emise ze svých provozů (dle GHG Protocol se jedná o tzv. Scope 1). Tím nejen plní své legislativní povinnosti, ale také získávají přehled o možnostech optimalizace procesů. Výpočet a vykazování uhlíkové stopy umožňuje lépe pochopit dopady činností firem na klimatickou změnu a identifikovat příležitosti k jejich zmírnění. Do systému EU ETS aktuálně spadají nejzatíženější průmyslové sektory, mezi které se řadí energetika, výroba oceli, cementu, chemikálií, papíru, ale také letectví v rámci evropského hospodářského prostoru. Tyto sektory dohromady tvoří přibližně 36 % emisí skleníkových plynů v EU.
Zda daná společnost spadá do systému EU ETS lze zjistit na základě Přílohy I Směrnice EU ETS, která uvádí regulované sektory a aktivity. Podrobné informace a podporu poskytují také Ministerstvo životního prostředí nebo Česká inspekce životního prostředí.
V následujících letech dojde k zavedení systému EU ETS 2, který rozšíří stávající systém o další sektory. Nově tak budou zahrnuty také činnosti spojené se spalováním paliv v odvětvích budov, silniční dopravy a přidružených průmyslových odvětvích. Tato změna má zajistit, že i emise z vytápění domácností, komerčních budov a silniční dopravy budou podléhat uhlíkovému zpoplatnění. Dodavatelé paliv začnou monitorovat emise již v roce 2025 a od roku 2027 budou emise ze sektorů EU ETS 2 zpoplatněny cestou uvedení na trh s emisními povolenkami.
„Cap-and-trade“ jako princip, na kterém funguje EU ETS
EU ETS funguje na principu „cap-and-trade“. V rámci toho EU stanovuje roční emisní strop (cap), který omezuje celkové množství emisí skleníkových plynů vypouštěných sektory zahrnutými do systému. Subjekty zahrnuté do EU ETS musí prokázat, že disponují emisními povolenkami v požadovaném rozsahu, a pokud tomu tak není, následuje pokuta a nutnost dokoupit potřebné povolenky. Emisní strop se každoročně snižuje s cílem dlouhodobě snižovat objem vypouštěných emisí v rámci EU. Firmy bezplatně získávají nebo nakupují emisní povolenky (trade), z nichž každá umožňuje vypustit jednu tunu ekvivalentu CO₂ (CO₂e).
Pokud firma emituje méně, může nevyužité povolenky prodat. Firmy překračující limit naopak musejí povolenky dokoupit. Společnosti, které mají možnost snížit své emise za cenu nižší, než je cena povolenky, se tak rozhodují, zda je pro ně výhodnější snižovat emise skrze inovace v provozu, nebo skrze nákup emisních povolenek. Tento tržní mechanismus podporuje investice do emisně čistých technologií, zajišťuje dosažení emisních cílů a vzhledem ke snižujícímu se stropu (cap) čím dál častěji motivuje společnosti ke snižování emisí.
Jak na výpočet uhlíkové stopy v EU ETS
Základní kroky v rámci procesu měření uhlíkové stopy dle EU ETS jsou následující:
- Příprava monitorovacího plánu
V první řadě je nutné připravit monitorovací plán (MP), který musí každé zařízení předložit ke schválení kompetentnímu orgánu, v případě Česka Ministerstvu životního prostředí. Plán především identifikuje všechny zdroje emisí, definuje používané metody (výpočetní nebo měřící) a stanovuje úroveň přesnosti podle tzv. tier systému. Po registraci v Unijním registru a případném podání dobrovolné žádosti o přidělení bezplatných povolenek se pomocí výše uvedených metod následně začne s monitoringem přímých emisí oxidu uhličitého (CO₂), oxidu dusného (N₂O) a perfluorovaných uhlovodíků (PFCs), a to za daný kalendářní rok. - Sběr dat, výpočty a získání povolenek
Data o spotřebě paliv, emisní faktory a oxidační faktory slouží k výpočtu emisí na základě harmonizovaných pravidel. Dalším krokem je získání emisních povolenek jedním ze tří způsobů: prostřednictvím aukcí, nákupem na trhu od jiných účastníků EU ETS nebo bezplatnou alokací. Bezplatné povolenky jsou přidělovány každý rok 28. února, zatímco povolenky z aukcí a trhu jsou dostupné průběžně dle nabídky a poptávky. - Vykazování a verifikace
Společnosti předkládají roční zprávy o emisích, které ověřují nezávislí akreditovaní verifikátoři. Po ověření je zpráva spolu s ověřovací zprávou odeslána příslušnému kompetentnímu orgánu nejpozději do 31. března následujícího roku. Do 30. dubna pak provozovatelé odevzdávají odpovídající počet povolenek, které pokryjí ověřené emise za předchozí kalendářní (monitorovací) rok.
Tier systém v EU ETS
Výpočtová metoda využívá data o spotřebě paliva, jeho výhřevnosti, emisní faktory a oxidační faktory k výpočtu celkových emisí. Měřicí metoda naopak spoléhá na přímé měření emisí pomocí certifikovaných zařízení, která poskytují přesná data v reálném čase. Tier systém v EU ETS určuje požadovanou úroveň přesnosti a kvality dat pro monitorování emisí, přičemž vyšší tier znamená vyšší přesnost a náročnější metody měření. Tento systém zajišťuje, že větší zařízení s vyššími emisemi používají pokročilé metody, zatímco menší zařízení mohou aplikovat jednodušší postupy.
Podle GHG Protokolu vychází uhlíková stopa vždy vyšší než podle EU ETS
Pojem GHG Protocol se již na webu CSRD objevil dříve. Přístup EU ETS k monitoringu uhlíkové stopy se nabízí srovnat právě s tímto široce využívaným standardem.
EU ETS se zaměřuje pouze na přímé emise z procesů kontrolovaných daným zařízením, jako je například spalování fosilních paliv nebo emise z chemických reakcí, což podle GHG Protokolu víceméně odpovídá Scope 1. GHG Protocol nicméně pokrývá širší spektrum emisí. Zahrnuje již zmíněný Scope 1, dále pak Scope 2 (nepřímé emise z nakupované elektřiny, tepla a páry) a také Scope 3 (další nepřímé emise v rámci dodavatelského řetězce). „V praxi se firmy, které nakupují emisní povolenky v rámci EU ETS, obávají reportingu uhlíkové stopy, protože podle GHG Protokolu vyjde vždy vyšší, a existuje tedy reálné nebezpečí nařčení z greenwashingu. Proto je u těchto firem potřeba věnovat větší pozornost komunikaci výsledků výpočtu uhlíkové stopy,“ upozorňuje Lukáš Ferkl, CTO společnosti EnviTrail.
A jaké jsou hlavní rozdíly mezi standardem EU ETS a GHG Protocol?
- Metodologie: EU ETS vyžaduje použití pevně stanovených vzorců a emisních faktorů definovaných nařízením, což zajišťuje konzistentnost a srovnatelnost dat zapojených zařízení. Naopak GHG Protocol umožňuje větší flexibilitu v metodologii, včetně využití primárních nebo sekundárních dat a různých emisních faktorů v závislosti na regionu nebo dostupnosti dat. Srovnatelnost výsledků různých společností dle GHG Protokolu je proto velmi problematická.
- Rozsah: EU ETS ukládá povinnost reportovat pouze regulované emise v rámci definovaných sektorů (např. energetika, průmysl, letectví), kdežto GHG Protocol podporuje komplexní přístup k měření emisí. Tyto rozdíly odrážejí rozdílné cíle obou systémů – EU ETS se zaměřuje na regulaci emisí v rámci emisně vytížených sektorů EU, zatímco GHG Protocol je nástroj pro komplexní správu uhlíkové stopy prakticky všech typů společností.
Propojení s CBAM má pomoci k dekarbonizaci za hranicemi EU
Funkčnost EU ETS má do budoucna doplnit mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který právě prochází svou první fází přechodného období. CBAM má zajistit, že výrobky dovážené do EU budou čelit podobnému uhlíkovému zpoplatnění, jaké platí evropské firmy podléhající EU ETS. Dovozci výrobků ze třetích zemí budou povinni vykázat certifikáty odpovídající uhlíkovým emisím spojeným s výrobou dovážených produktů. Tento mechanismus má za cíl vyrovnat rozdíly mezi zeměmi s přísnou klimatickou politikou a těmi, kde takové regulace chybí, čímž ochrání konkurenceschopnost evropských výrobců a zároveň podpoří globální úsilí o dekarbonizaci.
Shrnutí: EU ETS a GHG Protocol jako orientační bod evropských podniků na cestě k udržitelnosti
EU ETS se zaměřuje na přímé emise společností (dle GHG Protokolu jde v podstatě o Scope 1) a reguluje konkrétní sektory. Vyhodnocení emisí skleníkových plynů v celém rozsahu dle GHG Protokolu (tedy Scope 1–3), oproti tomu poskytuje komplexnější přehled o dopadu reportující společnosti na klimatickou změnu. Povinnost reportovat dle CSRD legislativy, kde je možnost uvádět roční výsledky svých emisí dle GHG Protokolu, se vztahuje na širší oblast firem než systém EU ETS. Oba dva systémy mají nicméně společné to, že podporují ambici EU dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 a zároveň motivují společnosti k inovacím a zvyšování efektivity. Zavedení mechanismu CBAM (uhlíkového vyrovnání na hranicích) navíc rozšiřuje dopad této regulace za hranice EU, čímž se posiluje globální odpovědnost za dekarbonizaci. Kombinace EU ETS a GHG Protokolu tak nejen posiluje transparentnost a odpovědnost firem, ale také orientuje evropské podniky a ekonomiku směrem k udržitelnější budoucnosti.