Gender pay gap, neboli rozdíl v odměňování mezi muži a ženami, je problémem téměř celé Evropy a nesouvisí ani s ekonomickou vyspělostí země. V Česku rozdíl v odměňování mezi ženami a muži vychází na 17,9 %, a ačkoliv jde o výrazný rozdíl, ještě propastnější čeká ženy například v Rakousku (18,4 %), Velké Británii (19,8 %), či Estonsku, kde je takzvaný gender pay gap nejvyšší a dosahuje hodnoty 21,3 %. Naopak na předních příčkách v rovnosti se umístilo Itálii s 4,3% rozdílem v odměňování v neprospěch žen, Rumunsko se 4,5% či Polsko s 7,8% rozdílem. Nejlépe jsou na tom ženy v Lucembursku, kde pay gap vychází těsně v jejich prospěch. Rozdíly v platech se podepisují na ekonomické situaci žen včetně výše starobního důchodu – jsou pak vystaveny vyššímu riziku chudoby. Například v roce 2018 pobíraly v EU ženy ve věku nad 65 let důchody průměrně o 29 % nižší než muži.
Změny ve společnosti probíhají velmi pomalu. Za uplynulých 20 let se český gender pay gap snížil o 4 procentních bodů, což znamená, že kdybychom pokračovali tímto tempem, rovnosti odměňování by se dočkaly až vnučky současných žen v produktivním věku (tj. za dalších 45 let). „Česká společnost patří k velmi konzervativním a to ovlivňuje postoje k rovnosti pohlaví a diverzitě. Chováme se podle celé řady stereotypů a předsudků, máme průmysl, kde některé obory jsou tradičně více mužské nebo ženské a jsou v nich velké rozdíly v odměňování, to vše přispívá k stále přetrvávajícím nerovnostem,“ komentuje situaci v Česku Lenka Šťastná, zakladatelka Equal Pay Day ČR. Transparentnost v odměňování je podle Šťastné klíčovým prvkem na cestě k odstranění mzdových nerovností a podpoře spravedlivějšího pracovního prostředí: „Umožňuje snadnější identifikaci mzdových rozdílů založených na pohlaví nebo jiných faktorech. Když budou odměny za konkrétní práci sdíleny uvnitř organizace, bude těžší udržovat neopodstatněné rozdíly a zvýší se tím důvěra zaměstnanců v jejich zaměstnavatele.“
Vyrovnání rozdílu v odměňování pomůže dosáhnout nová směrnice
Ke zrychlení změny přispěje nová směrnice o větší transparentnosti v odměňování. Její schválení si ke svým úspěchům připisuje české předsednictví EU, během nějž dosáhly politické dohody Evropský parlament a Evropská rada. V roce 2023 byla směrnice přijata a do zákonů jednotlivých států se propíše nejpozději do června 2026. Firmy budou muset sdílet informace o vyplácených mzdách a přijmout opatření pro narovnání rozdílu, pokud je u nich rozdíl v odměňování vyšší než pět procent. Směrnice určuje i náhradu pro oběti diskriminace v odměňování a sankce a pokuty pro zaměstnavatele, kteří tato pravidla poruší.
Ženy sice hodně pracují, na nejvyšší pozice ale nedosáhnou
V podílu úspěšně ukončeného terciárního vzdělání převyšovaly v roce 2022 studentky svoje mužské protějšky o 6,1 %, jejich postavení ve společnosti tomu ovšem zdaleka neodpovídá. Samotná zaměstnanost žen v České republice není v kontextu unijního srovnání problémem. Téměř ve všech věkových kategoriích (vyjma té nejmladší) zaměstnáváme vyšší podíl žen i mužů než je průměr v EU: v produktivním věku (25-49 let) dosahuje zaměstnanost žen v ČR 74 % oproti 94 % mužů; ve věku nad 50 let se rozdíl snižuje na 70 % oproti 82 %, a ve věku 65+ jde o 3 % žen a 6 % mužů.
Zastoupení žen na řídících pozicích a v politice tomu však neodpovídá. Z hlediska segmentu „power“ ve srovnání Gender Equality Index doznává postavení žen v české společnosti stejně velkých mezer jako v odměňování. Vezměme si například podíl žen mezi členy představenstev největších kótovaných společností a dozorčích rad – v porovnání se zeměmi EU se ČR nachází na 20. místě s 21 % žen na těchto pozicích. Nejlépe je na tom Dánsko s 50 % nebo Francie s 46 %. Mezi členy bankovních rad centrálních bank máme nulové zastoupení společně se Slovenskem, Rakouskem, Rumunsko, zatímco například Španělsko a Slovinsko zde dosahují parity.
I v politice stále chybí větší zastoupení žen
Co se politiky týče, tak Česko je s 12 % žen-ministryň třetí od konce; největší zastoupení ministryň v Evropě mají Belgie a Finsko – obě 55 %. V podílu zastoupení žen v parlamentu jsme na tom „o něco lépe“ a patří nám 6. místo od konce s 23% zastoupením. Nejlépe si Česko ve srovnání s ostatními zeměmi stojí na regionální úrovni, přesto nám ale i zde připadá 7. nejhorší umístění s 22 % žen v regionální politice. Historicky jsme neměli žádnou prezidentku, premiérku či ministryni zahraničních věcí, tedy žádnou ženu v reprezentaci vnějších vztahů. Ve světě Česko na pozici velvyslanců v roce 2022 reprezentovalo 81 mužů, ale jen 18 žen.
„S odpovědí musíme začít u politických stran a jejich vnitřních pravidel pro prosazování žen kandidátek a taky u toho, jakou jim nabízejí podporu. V některých členských státech existují kvóty, ale to se v Česku moc nenosí. A i z našich zpráv vyplývá, že obecně kvóty fungují jen když je uznává i veřejnost. A také když se daný stát dokáže vypořádat s násilím na ženách v politice. Pozitivní je, že vládní výbor přijal usnesení pro nadcházející volby, které doporučuje politickým stranám a hnutím zajistit vyvážené zastoupení žen a mužů na volebních listinách,“ řekla pro portál Evropa v datech Věra Jourová, místopředsedkyně Komise a komisařka pro hodnoty a transparentnost.
„Obecně čelí ženy 5 překážkám, říkáme jim 5C (z anglického care, cash, confidence, culture, and candidate selection) a kromě těchto bych konkrétněji řekla navíc ještě sexismu a sexistickým a nenávistným projevům online hlavně při kampaních. V Česku proti nim chybí sankce, jejich uznání jako trestného činu z nenávisti by pomohlo ve vymáhání práva. Poslední dobou sledujeme fenomén, že ženy odcházejí z vysokých funkcí ve veřejném životě. Smutným případem je slovenská prezidentka Zuzana Čaputová“ dodává Jourová.
Další pohled nabízí index kariérních vyhlídek. Ten se měří na stupnici od 0 do 100 a čím větší skóre, tím lepší kvalita zaměstnání. Obecně jsou u nás kariérní vyhlídky v rámci EU spíše průměrné až lehce podprůměrné pro obě pohlaví, ženy jsou na tom lépe jen v jediné věkové kategorii 15-24 let. Index zde činí 58, což je o 2 procentní body lepší skóre než u mladých mužů. Se zvyšujícím se věkem se ale nůžky rozevírají. V produktivním věku 25-49 let je rozdíl mezi muži a ženami 4 procentní body v neprospěch žen a ve věku 50-64 jde o 6 procentních bodů, což nás jednoznačně řadí mezi nejhorší v EU.
„Osobně se domnívám, že hlavní příčinou je velikost a intenzita změn v pracovním prostředí – technologie, nové dovednosti, pracovní styl, nová odvětví, zánik starých…to vše vyžaduje velkou ochotu na straně jednotlivců i systému učit se novým věcem a zároveň je potřeba oporného systému na kvalitní rekvalifikace v oborech, kde je naopak lidí nedostatek,“ konstatuje Zdena Studená.