Model ESG je v praxi často zužován na část E – Environmental, tj. životní prostředí. Možná proto, že je snáze kvantifikovatelný, hmatatelný, akce a jejich dopady jsou rychleji vidět. ESG je ale o komplexním pohledu na firmu a její fungování. Bylo by proto zásadní chybou zapomínat na další dva pilíře. Pilíři G – Governance se postupně věnujeme v seriálu zaměřeném na řízení společnosti. Co se ale skrývá pod pilířem S? Než se k němu dostaneme, pojďme si připomenout celkový rámec.
Celkový rámec: 13 standardů nefinančního reportingu
Společnosti podléhající směrnici o podávání zpráv o udržitelnosti (Corporate Sustainability Reporting Directive – CSRD) budou od její účinnosti v roce 2024 povinny zveřejňovat tzv. nefinanční report (neboli zprávu o udržitelnosti). Ten bude podléhat společným evropským standardům pro nefinanční reporting (European Sustainability Reporting Standards – ESRS). Návrhy, které připravila asociace EFRAG, byly v listopadu 2022 předloženy Evropské komisi a přijetí jejich finální podoby se očekává do června 2023. Znění návrhů najdete zde: ESRS standardy.
ESRS vycházejí z požadavku CSRD, který říká, že firma má zveřejnit informace nezbytné k pochopení dopadu její činnosti na udržitelnost a také informace nezbytné k pochopení toho, jak udržitelnost může ovlivnit budoucnost, výkon a postavení firmy.
Agentura EFRAG na základě toho připravila 13 jednotlivých standardů. Dva průřezové standardy definují základní principy a zároveň firmám ukládají povinnost identifikovat, vyhodnotit a zveřejnit materiální dopady, rizika a příležitosti v celém jejich hodnotovém řetězci, a to ve všech třech pilířích ESG. Můžeme tomu také říkat řádná péče (tzv. Due diligence). Zbývajících 11 standardů pak pokrývá jednotlivé části modelu ESG – tedy oblast Environmental, Social a Governance.
Vedle těchto standardů pracuje zároveň EFRAG i na sektorových standardech a zjednodušených standardech pro SME.
Co přináší ESRS standardy v sociální oblasti?
Základy stanovuje už samotná směrnice CSRD (Článek 29b), která definuje vznik standardů specifikujících informace, jež budou firmy muset zveřejnit o sociálních a lidských faktorech jako jsou:
- Rovný přístup a příležitosti pro všechny včetně genderové rovnováhy, spravedlivé odměny;
- Pracovní podmínky;
- Respekt k lidským právům, základním svobodám, demokratickým principům a mezinárodním standardům zakotveným např. v Mezinárodní listině lidských práv a řadě dalších.
Více informací najdete například zde.
Jednoduše řečeno se tedy v rámci pilíře „S“ modelu ESG díváme na chování firem k lidem, tedy nejen zaměstnancům, ale i komunitám, ve kterých firmy působí, a samozřejmě ke spotřebitelům jejich produktů či uživatelům jejich služeb.
V návrhu jsou tedy 4 standardy skupiny S:
- ESRS S1 – Vlastní pracovníci
- ESRS S2 – Pracovníci v hodnotovém (dodavatelském) řetězci
- ESRS S3 – Komunity
- ESRS S4 – Spotřebitelé a koncoví uživatelé
Při aplikaci standardů na tyto skupiny si je třeba uvědomit, že vedle samostatných standardů ESRS S1 až ESRS S4 je řada principů a požadavků formulována obecněji v průřezových standardech. Navíc některé požadavky jsou povinné a v případě jiných budeme při zvažování jejich zveřejnění procházet tzv. materiality assessment, tedy posuzováním významnosti.
Standard ESRS S1 – Vlastní pracovníci
Pracovníci jsou základem každého vztahu, díky kterému je firma úspěšná – od spojení s dodavateli přes výrobní proces či obsluhu zákazníků až po vnitřní procesy, interakci s místními komunitami či dalšími stakeholdery (investory, regulátory atd.).
ESRS S1 se proto zaměřuje právě na ně, tedy na:
- Zaměstnance – jednotlivce, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru podle národního zákona nebo zvyklostí;
- Pracovníky v jiném, než zaměstnaneckém poměru jako jsou OSVČ nebo agenturní pracovníci.
Podle ESRS S1 tedy budou firmy muset zveřejnit zejména následující informace (tzv. Disclosure Requirements), které se týkají řádné péče:
- S1-1 – Politiky vztahující se k pracovníkům;
- S1-2 – Procesy, jakými o dopadech komunikujeme pracovníky a jejich zástupci;
- S1-3 – Procesy pro snižování negativních dopadů a jaké kanály mají zaměstnanci k dispozici pro komunikování o těchto tématech, tedy např. k vyjádření svých obav;
- S1-4 – Opatření, která firma přijala proti dopadům na vlastní pracovníky, jaká je jejich účinnost a jaké postupy přijala nebo chystá pro snižování materiálních rizik a využití materiálních příležitostí v oblasti pracovní síly;
- S1-5 – Cíle související se zvládáním významných negativních dopadů, posilování pozitivních dopadů a řízení významných rizik a příležitostí.
Vedle těchto požadavků z ESRS S1 se tématu pracovníků, stejně jako ostatních zainteresovaných skupin, týkají i obecnější požadavky z ESRS 2 – General disclosures, a sice:
- ESRS 2 SBM2 – Zájmy a názory zúčastněných stran;
- ESRS 2 SBM3 – Materiální dopady, rizika a příležitosti a jejich vazba na strategii a obchodní model/y firmy.
Stejně tak sem spadá i požadavek sledování účinnosti zavedených principů a politik a vyhodnocování akcí pomoci cílů.
Další povinné požadavky zase specifikují konkrétní indikátory/metriky:
- S1-6 – Údaje o vlastních zaměstnancích – počty zaměstnanců v členění podle pohlaví, podle zemí, rozdělení podle doby trvání (na dobu neurčitou či určitou), délky úvazku atd;
- S1-7 – Údaje o dalších pracovnících – počty těchto pracovníků a popis nejčastějších typů (OSVČ, agentury, …);
- S1-8 – Kolektivní vyjednávání a sociální dialog – rozsah kolektivních smluv, pokrytí zaměstnanců v sociálním dialogu EEA;
- S1-9 – Indikátory z oblasti diverzity – minimálně informace o genderovém složení top managementu a věkové struktuře zaměstnanců;
- S1-10 – Mzdy;
- S1-11 – Sociální ochrana/pojištění.
V případě posledních dvou, tedy S1-10 a S1-11, se jedná spíše o povinné zdůvodnění (mandatory explanation). Tedy v těchto kategoriích nemusí jít o konkrétní údaje, ale spíše o popis procesu či situace v dané entitě, například pokud v některé lokalitě dostávají někteří pracovníci mzdu pod úrovní minimální mzdy nebo pokud je sociální pojištění poskytováno rozdílně různým skupinám pracovníků.
Požadavky na zveřejnění, které závisí na tom, zda jsou pro danou entitu materiální:
- S1-12 – Osoby s postižením;
- S1-13 – Rozvoj a vzdělávání;
- S1-14 – Zdraví a bezpečnost práce – tedy BOZP – počty pracovních úrazů, úmrtí na základě pracovních úrazů a onemocnění či čerpané dny nemocenské;
- S1-15 – Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem, tzv. work-life balance;
- S1-16 – Gender pay gap, tj. rozdíl v platech mužů a žen za stejnou práci a také CEO pay ratio, tedy poměr platu nejvýše postavené osoby k průměrnému platu ve firmě;
- S1-17 – HR incidenty a stížnosti, případy porušení lidských práv atd.
Řada z těchto požadavků nebude pro firmy znamenat výraznou zátěž, protože údaje mají běžně k dispozici a jsou zvyklé o nich reportovat již dnes – například informace z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP). Na druhou stranu je zde ale řada informací, které zatím firmy nejsou zvyklé běžně komunikovat nebo je nekomunikují vůbec, protože je vnímají jako citlivé – jako je oblast diverzity či mezd. V takových případech bude třeba hledat cesty, jak zákonné požadavky vhodně splnit.
Dobrou zprávou také je, že menší firmy budou moci uplatnit princip materiality na řadu požadavků, které jsou pro velké firmy nad 250 zaměstnanců povinné. Zveřejňovat tak budou muset pouze materiálně významné indikátory, které si sami vyhodnotí.
Co bude třeba zveřejňovat podle zbývajících standardů řady “S” se dozvíte v dalších dílech tohoto seriálu:
- Díl 2. – ESRS S2 – Pracovníci v dodavatelském řetězci
- Díl 3. – ESRS S3 – Komunity
- Díl 4. – ESRS S4 – Spotřebitelé a koncoví uživatelé