Komunitou nejčastěji vnímáme jedince, kteří žijí a pracují v nějaké geografické oblasti. Pro naše účely tedy nejen tam, kde působí daná entita či firma, ale i v místech odkud firma dováží své suroviny či kam dodává své výrobky a služby. Nejčastěji půjde o obyvatele měst a obcí a jejich zastupitele, ale také spolky, školy, kluby či další firmy a nesmíme zapomínat ani na stále vlivnější komunity na sociálních sítích.
Návrh standardu komunity definuje takto:
Lidé nebo skupina (skupiny) žijící nebo pracující ve stejné oblasti, která byla nebo může být ovlivněna činnostmi vykazujícího podniku nebo prostřednictvím jeho hodnotového řetězce. Postižené komunity se mohou pohybovat od těch, kteří žijí v blízkosti provozoven podniku (místní komunity) až po ty, kteří žijí daleko. Postižené komunity zahrnují skutečně i potenciálně postižené původní obyvatele.
I o této důležité zainteresované skupině komunit budou firmy na základě CSRD zveřejňovat řadu informací. Dobrou zprávou je, že požadavky jsou podobné jako u ostatních standardů řady S.
Podle posledního známého návrhu standardu ESRS S3 tedy firma zveřejní zejména následující informace (tzv. Disclosure Requirements), které se týkají řádné péče:
- S3-1 – Politiky vztahující se k interakci s dotčenými komunitami;
- S3-2 – Procesy, jakými komunikujeme s těmito komunitami o dopadech firemní entity;
- S3-3 – Procesy pro snižování negativních dopadů a jaké kanály mají tyto komunity, jejich členové a zástupci k dispozici pro komunikování o relevantních tématech a vyjadřování svých potřeb a obav;
- S3-4 – Jaká opatření proti dopadům na dané komunity byla přijata, jaká je jejich účinnost a jaké postupy byly přijaty či se chystají pro snižování materiálních rizik a využití materiálních příležitostí pro dané komunity;
- S3-5 – Cíle související se zvládáním významných negativních dopadů, posilování pozitivních dopadů a řízení významných rizik a příležitostí.
Jak pracovat se specifickými potřebami komunit?
Firmy specifické potřeby komunit zohledňují – ať už jako součástí byznys modelu nebo zprostředkovaně. Aktivity v této oblasti mohou být ale velmi různorodé. Eva Horucková, Specialistka společenské odpovědnosti ČSOB vysvětluje: „Jako banka se zabýváme nejrůznějšími potřebami našich klientů, velkou pozornost věnujeme například seniorům. Ve skupině ČSOB je aktuálně téměř 1,5 milionu klientů starších 58 let, proto se zaměřujeme na specifické služby, které jim pomohou. Kromě produktů určených výhradně seniorům nabízíme například i vzdělávání a přednášky na téma finanční gramotnost seniorů. To je ale jen jeden z příkladů. Zvláštní péči věnujeme i hendikepovaným nebo například matkám samoživitelkám.“
Dalším příkladem usnadnění přístupu pro některé komunity může být infolinka pro zákazníky se zdravotním postižením. „Dlouhodobě se snažíme o zpřístupnění našich služeb zákazníkům se zdravotním znevýhodněním. Například provozujeme infolinku pro neslyšící a na všech našich prodejnách poskytujeme ve spolupráci se sociálním podnikem Transkript Online službu e-Přepis. Ta v sobě propojuje nevidomé přepisovatele, kteří přepisují hlasovou komunikaci pro sluchově postižené. Kromě našich služeb mohou e-Přepis využít například i pro komunikaci s úřady,“ vysvětluje Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile.
Stejně jako u předchozího návrhu ESRS S2 budou firmy v potaz existenci průřezových požadavků SBM2 a SBM3, požadavek na sledování účinnosti zavedených principů a politik a vyhodnocování akcí pomoci cílů. Kromě toho, jak jsme psali v předchozích dílech našeho seriálu, by firmy měly vést v patrnosti požadavky na zveřejnění informací o případném porušení principů OSN a pravidel OECD v oblasti lidských práv a pracovních sil, které jsou uvedeny ve směrnici o udržitelných financích SFRD.