Otázka klimatu se na mezinárodní scéně začala postupně prosazovat od roku 1979, tehdy ještě jako téma vědecké diskuse na první Světové klimatické konferenci v Ženevě. Další diskuse se vedly na půdorysu OSN: vznikl Mezivládní panel pro změny klimatu, Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, konala se první konference OSN o životním prostředí. V roce 1997 se podpisem Kjótského protokolu smluvní strany zavázaly ke snížení emisí skleníkových plynů oproti referenčnímu roku 1990.
Právě v návaznosti na Kjótský protokol začala EU jako jedna z prvních předkládat konkrétní kroky ke změně stavu a snižování emisí. V roce 2005 zavedla první velký systém obchodování s emisními povolenkami na světě (Emission Trading System, EU ETS). Hlubší propojení evropské průmyslové a klimatické politiky začalo s Lisabonskou smlouvou (Treaty on the Functioning of the European Union) z roku 2007. Ta přímo říká: „Požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Unie zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje.“
O dva roky později se Evropská unie stala prvním světovým hráčem, který přijal ambiciózní cíle v oblasti ochrany klimatu a průmyslové politiky. Konkrétně si vytyčila 20% snížení emisí skleníkových plynů, 20% zvýšení energetické účinnosti a 20% podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie.
Politické deklarace jdou vždy ruku v ruce s politickým cyklem. Dalším milníkem byl proto rok 2014, kdy si nově jmenovaná komise pod vedením Jeana Clauda Junckera stanovila jako své politické priority zaměstnanost, růst ekonomiky a vytvoření energetické unie. Junckerova komise představila návrh na rozsáhlou revizi stávající evropské klimaticko-energetické legislativy, balíček Čistá energie pro všechny Evropany (Clean Energy Package, CEP). Od něj si Evropská komise slibovala vytvoření efektivní energetické unie jednotného energetického trhu EU, který bude efektivní a zároveň nízkoemisní a zajistí bezpečné dodávky energie pro všechny Evropany. CEP se měl stát klíčovým prvkem přeměny evropské energetiky na „zelenou“. Komise se ale zaměřila i na zdroje. Prvním krokem k lepšímu nakládání s odpady a větší surovinové nezávislosti byl návrh balíčku oběhové ekonomiky (Circular Economy Package).
Green Deal aneb Zelená transformace
V druhé polovině roku 2019 pak došlo k urychlení a zintenzivnění zelené transformace společně se jmenováním nového kolegia komisařů pod vedením Ursuly von der Leyen. Stejně tak i Evropský parlament zintenzivnil tlak na změnu, v listopadu 2019 označil současný stav za klimatickou nouzi a požadoval, aby Evropská komise navrhla opatření k udržení globálního oteplení pod 1,5 °C, omezení emisí CO₂ o 55 % do roku 2030, klimatickou neutralitu do roku 2050 a omezení globálních emisí z letecké a námořní dopravy.
Jen několik měsíců po přijetí posledních legislativních aktů z tzv. balíčku čisté energie představil v prosinci 2019 nový kabinet pod vedením Ursuly von der Leyenové ještě ambicióznější a komplexnější strategii pro ozelenění evropské ekonomiky jako celku, Green Deal, tzv. Zelenou transformaci. Zelená transformace má EU umožnit přeměnu ekonomiky s konkrétním cílem snížení emisí o 55 % oproti referenčnímu roku 1990 do roku 2030 a dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Podstatné je, že cíle schválili zástupci všech zemí EU, tedy i čeští politici.
Strategie také zahrnuje Plán pro udržitelné investice (Sustainable Europe Investment Plan), který stanovuje rámec pro směřování privátních investic i národních a EU rozpočtů do udržitelných aktivit.
Fit for 55 – legislativní cesta k zelenější ekonomice
Sdělení „Fit for 55„: plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě ke klimatické neutralitě má za cíl převést „politické“ ambice Zelené transformace do podoby právních předpisů. Sdělení bylo publikováno v prosinci 2019 a vyvolalo okamžitou odezvu. Komise představila nebývale rozsáhlou koncepci zásadní transformace evropské ekonomiky, která se dotýká jak klimatu, emisí, tak energetiky, dopravy, průmyslu i nakládání s půdou. Hlavní cíle v oblasti klimatu jsou navíc právně zakotvené v tzv. Evropském právním rámci pro klima Climate law z června 2021.
Samotné sdělení není legislativním aktem, pouze „dává nahlédnout” do připravované legislativy. Mamutí balík legislativy, ať už se jednalo o revize, nebo nové legislativní návrhy, byl představen o rok a půl později dne 14. července 2021.
O tom, co konkrétně Fit for 55 obsahuje, si můžete přečíst v našem článku.
Další rozměr Zelené transformace
Evropu čeká zásadní přerod ekonomiky. Nejde jen „ozelenění”, ale především o naší soběstačnost a snížení závislosti na třetích zemích – ať už surovinové, energetické nebo potravinové. To se pochopitelně neobejde bez obrovských investic.
CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) a Taxonomie hrají v rámci Zelené transformace zásadní roli právě pro směřování investic. EU Taxonomie poskytuje klíč ke klasifikaci ekonomických aktivit – ty by měly splňovat 3 základní požadavky: přispívat k jednomu z šesti základních cílů, výrazně nepoškozovat (do no significant harm) a splňovat minimální požadavky i v ostatních oblastech podnikání. Funkce Taxonomie je v podstatě motivační – má nasměřovat investice do udržitelných aktivit. CSRD naproti tomu dává návod pro hodnocení chování firmy z pohledu principů ESG (Environmental, Social, Governace) a jejich transparentní vykazování.