Uhlíkové offsetování představuje metodu kompenzace emisí skleníkových plynů prostřednictvím přijetí určitých opatření. To je relevantní v případě, že podnik již provedl maximální kroky ke snížení svých emisí skleníkových plynů, například v oblasti snižování spotřeby energií či paliv, a není již schopný dosáhnout další redukce. V tomto okamžiku může firma zakoupit offsetové kredity a finančně se účastnit některého z offsetových programů.
Offsety tak mohou představovat prodlouženou ruku úsilí o snížení firemní uhlíkové stopy, anebo aspoň její kompenzaci „V porovnání s rokem 2015 jsme dosud snížili spotřebu elektřiny o 14 521 MWh, ušetřili 12 317 MWh tepla a snížili produkci skleníkových plynů o 33 t. Vlastní provozní stopu skupiny ČSOB jsme tak dosud zmenšili o více než 71 %, abychom ale dosáhli čisté uhlíkové neutrality, kompenzujeme od roku 2021 přímé emise skleníkových plynů, které dosud nelze eliminovat, prostřednictvím uhlíkových offsetů,“ popisuje Tomáš Rucki, Facility expert ČSOB. „Na úrovni celé finanční skupiny KBC investujeme do projektů, které jsou certifikovány podle nejpřísnějších norem. Úplné neutrality bez uhlíkových kompenzací chceme dosáhnout do roku 2040,“ dodává Rucki.
Offsetové programy jsou na rozdíl od emisních povolenek dobrovolné. Než do nich ale firma vstoupí, měla by si především položit otázku, zda skutečně udělala vše pro to, aby svou uhlíkovou stopu snížila.
Z jakých offsetových programů vybírat
Offsetové programy často využívají přírodě blízká opatření. Patří mezi ně například lesní offsety, které podporují správný management lesů a optimalizaci výsadeb. Další offsetové programy zahrnují regenerativní zemědělství a zlepšování zdraví půdy. Existují také offsety zaměřené na výzkum a vývoj technologií zachycujících CO₂, investiční offsety orientované na obnovitelné zdroje energie či offsety založené na emisních povolenkách.
Strom – základ sekvestrace
Lesní offsetové programy se zaměřují na zachytávání a ukládání uhlíku prostřednictvím zalesňování, obnovy lesů a zlepšení lesního hospodaření. Zahrnují výsadbu nových stromů na dříve odlesněných plochách, rekultivaci půdy a ochranu existujících lesů před odlesňováním.Programy typu Harvested Wood Products (HWP) podporují využití dřeva jako trvale udržitelného materiálu. Dřevo použité ve výrobcích s dlouhou životností, mezi které se řadí například nábytek nebo stavební materiály, může dlouhodobě sekvestrovat, tedy zachytávat a ukládat uhlík a přispět tak ke snížení emisí CO₂ v atmosféře.
Jak sledovat zachycení uhlíku v dřevěných produktech?
Podle metodiky HWP lze uhlík vázaný v dřevěných produktech sledovat a kvantifikovat pomocí tří metod.
- První se nazývá „Stock Change“ a měří roční změny zásoby uhlíku v produktech na trhu.
- Metoda „Atmospheric Flow“ identifikuje a kvantifikuje toky CO₂ mezi atmosférou a dřevěnými produkty.
- Třetí metoda „Production Approach“ se zaměřuje na uhlíkovou bilanci v místě produkce.
Podmínkou offsetů musí být jejich dodatečný přínos
Téma lesních offsetů se stalo velmi kontroverzním. Při výběru z nabízených programů je proto klíčové dbát na transparentnost a adicionalitu. Adicionalita neboli doplňkovost znamená, že uhlíkové offsety musí představovat dodatečné snížení emisí, které by se bez tohoto projektu neuskutečnilo. Jinými slovy nelze považovat za offset existující lesní hospodářství v nezměněné formě. Zavedení offsetového programu musí do tohoto hospodářství přinést pozitivní, k přírodě příznivou změnu.
Příkladem může být lesní offsetový program vysazování stromů, který zároveň zlepšuje stav biodiverzity a díky monitoringu a ochraně určitého území brání nadměrné těžbě a likvidaci mikrobiomu. Takový projekt zároveň tím, že zamezí vykácení části pralesa, chrání i místní komunity, které jsou na místo fixované a neumí hospodařit jinak.
Dále je nutné zajistit, aby offsetové kredity nebyly nárokovány jiným subjektem, tedy poskytnuty vícekrát různým firmám, a aby byly všechny realizované projekty vedeny v souladu se sociálními a environmentálními hodnotami.
Lesní offsetové projekty jsou náročné na správu a vyžadují častý monitoring, aby bylo zajištěno, že stromy budou chráněné před požáry, škůdci a nelegálním kácením. Kromě přímých klimatických přínosů mohou lesní offsety také zlepšovat kvalitu vzduchu a vody, konzervovat biotopy a zvyšovat biodiverzitu.
Pod povrchem aneb zachycení uhlíku v půdě
Půdní offsetové programy se prostřednictvím regenerativního zemědělství zaměřují na sekvestraci uhlíku do půdy. Ta je ideálním úložištěm díky schopnosti rostlin a půdních mikroorganismů přirozeně absorbovat CO₂ a ukládat organický uhlík. Rostliny využívají CO₂ při fotosyntéze a přeměňují ho na organickou hmotu, která se stává součástí půdy prostřednictvím kořenových exsudátů, tedy směsi látek uvolňovaných kořeny rostlin do prostředí, a rozkladu organických zbytků.
Využívání zdravé a biologicky rozmanité půdy pro sekvestraci uhlíku má potenciál zachytit více než 4 % emisí CO₂ během sta let. Optimalizace zemědělských praktik by reálně mohla uložit více než dvě gigatuny uhlíku ročně. Půdní offsetové projekty tedy nejen přispívají ke snížení uhlíkové stopy, ale také zlepšují stabilitu ekosystémů, kvalitu půdy a její úrodnost, což je v souladu se strategií EU pro zdravou půdu naplánovanou do roku 2050.
České firmy využívají půdní offsety zatím málo, příklady dobré praxe ale existují
České firmy se na offsetování v podobě zachytávání uhlíku v půdě dívají zatím spíše obezřetně, popisuje Václav Kurel, CEO Carboneg Group: „Mnoho firem si uvědomuje důležitost dekarbonizace, ale zároveň chtějí mít jistotu, že investují do projektů, které jsou dlouhodobě udržitelné a mají skutečný dopad. Firmy, které se aktivně zapojují do podpory těchto iniciativ, jsou většinou ty progresivní, které rozumí tomu, že bez odstraňování uhlíku z atmosféry klimatických cílů nedosáhneme.“ Volba offsetů zahrnující půdní sekvestraci uhlíku, dává podle Kurela smysl firmám, které usilují o širší ekologické přínosy, včetně zlepšení biodiverzity a udržitelné produkce potravin.
Ryze českých projektů je zatím málo, důvodem může být poměrně náročný certifikační proces. „Kromě našeho programu Carboneg, který přispívá zemědělcům při přechodu na regenerativní hospodaření, mohu zmínit firmu Biouhel.cz a projekt MicroCHAR, za kterým stojí Jan Káňa. Složení microcharu do půdy dodává „věčný uhlík“ a zároveň rozvíjí půdní mikrobiom, čímž přispívá k zadržování vody i k další akumulaci uhlíku v půdě,“ vysvětluje Kurel.
Existují ale i příklady úspěšné česko-slovenské praxe: V roce 2021 se do vybraného půdního offsetového projektu zapojilo patnáct zemědělců, kterým se během dvanácti měsíců podařilo v půdě zachytit 49 213 tun oxidu uhličitého. To odpovídá ročním emisím malého města!
Projekty regenerativního zemědělství fungují za úzké spolupráce se zemědělci, kteří při hospodaření aplikují regenerativní opatření a za to jsou finančně podporováni z offsetových kreditů.
Offsety mohou podpořit místní komunity i obnovitelné zdroje energie
Některé offsetové programy podporují sociální projekty zaměřené na zlepšení životních podmínek místních komunit. Často zahrnují výsadbu stromů, ochranu biodiverzity a vytváření pracovních míst. Výhodou těchto programů je nejen snížení uhlíkové stopy, ale i pozitivní dopad na místní ekonomiku a kvalitu života v dané lokalitě.
Další významnou kategorií offsetových programů jsou projekty podporující využívání obnovitelných zdrojů energie. Mohou zahrnovat instalaci solárních panelů, výstavbu větrných elektráren nebo využití vodní energie. Jejich podporou lze přispět ke snižování emisí CO₂, ale také pomoci při přechodu na udržitelnější energetické systémy.
7 kroků ke správnému offsetování
Funkční a transparentní offsetový program vyžaduje údržbu stávajících projektů, optimalizaci výsadeb, integraci regenerativních a udržitelných postupů. Pokud chcete offsetový program zaštítit nebo se do něj zapojit, doporučujeme si od poskytovatele programu zjistit detailní informace.
Pro registraci a validaci offsetového programu byste měli projít následujícími kroky. Firmu, která splnila uvedené požadavky, obvykle můžete obvykle považovat za transparentní a vyhovující.
- Diskuze o záměru a typu offsetu.
- Výběr správné metodologie (například Golden Standard nebo Harvested Wood Products).
- Stanovení ceny za jeden kredit.
- Validace programu třetí stranou k zajištění dlouhodobé relevance a důvěryhodnosti.
- Registrace offsetu nezávislou autoritou (probíhá v řádu měsíců a je možné ji realizovat v hybridní formě online či osobně).
- Dlouhodobý monitoring (minimálně 10–30 let pro lesy; probíhá jak ze strany poskytovatele offsetového programu, tak autorizační entitou).
- Periodická, opětovná verifikace třetí stranou (například na roční bázi).
Dopad uhlíkových offsetů
Chtějte znát přínos vybraného programu! Výpočet množství CO₂ sekvestrovaného prostřednictvím offsetových programů se totiž liší podle typu projektu. U výsadby stromů se odhady přínosu zakládají na schopnosti stromů absorbovat oxid uhličitý během fotosyntézy. V případě nastavení a zavedení správného a udržitelného lesního hospodaření matematické modely odhadují zvýšený potenciál sekvestrace CO₂. U projektů zaměřených na zlepšování půdy se míra sekvestrace odhaduje na základě zvýšení obsahu organické hmoty v půdě.
Dobře řízený offsetový program by měl zajistit adicionalitu, trvalost a exkluzivitu, a zároveň se vyhnout významným sociálním nebo environmentálním problémům.
Například jeden strom může ročně sekvestrovat asi 25 kg CO₂. Výsadbou 230 stromů na hektar lze tedy sekvestrovat více než 5 tun CO₂ ročně. Pokud by však takový projekt připravil místní obyvatele o významnou část zemědělské půdy, která je živí, bude mít negativní sociální dopad. Zároveň může dojít k narušení přirozeného stavu ekosystému. Například intenzivním zalesňování původním ploch, kde les historicky nikdy nebyl a offsetový program byl na začátku špatně nastaven, nerespektuje přirozené místní podmínky a sleduje pouze benefit ve formě sekvestrace uhlíku.
Sázka na standardy
Metodologické nesrovnalosti, problémy s implementací a socio-ekonomické otázky jsou aktuální výzvy, kterým offsetové programy navzdory svým výhodám čelí. Cílem standardizačního úsilí, jako je ISO 14064, je tyto problémy řešit poskytováním metodiky a pokynů pro zemědělské a lesnické praxe. „Norma ISO 14064 stanoví pravidla pro určení uhlíkové stopy, ISO 14064-1 obsahuje pravidla pro určení uhlíkové stopy organizací, ISO 14064-2 obsahuje pravidla pro určení uhlíkové stopy výrobků a norma ISO 14064-3 určuje pravidla pro jejich ověřování. Má tak význam pro firmy, které mají zájem o určení uhlíkové stopy své nebo svých výrobků. S tím souvisejí i normy ISO 14040 a 14044.“ popisuje Pavel Hrubý, vedoucí auditor a inspektor, TÜV SÜD Czech s.r.o. „K získání certifikace musejí firmy předložit vlastní výpočet uhlíkové stopy provedený dle uvedené normy a nechat si jej ověřit, včetně vstupních údajů, mimo jiné spotřeby energie a pohonných hmot, produkce odpadů a použitých emisních faktorů,“ dodává Hrubý.