Letošní ročník byznysové konference Green Deal Summit, kterou pořádají Hospodářské noviny, přinesl do Česka staronová témata, inspiraci ze zahraničí i čerstvý impuls v podobě Mapy příležitostí pro českou ekonomiku. To nejpodstatnější ze Summitu jsme pro vás shrnuli v šesti bodech.
1. Nové cíle Evropské komise: Clean Industrial Deal a důraz na konkurenceschopnost
Jedno je jisté: cíl snížení emisí o 90 % do roku 2040 platí. Evropská komise ale přehodnocuje přístup a z tzv. Green Dealu se napříště stane tzv, Clean Industrial Deal. Jan Dusík, zástupce generálního ředitele pro klima, připomněl, že se Green Deal vyvinul od svého počátku v roce 2019 z legislativního balíku na klíčovou strategii pro budoucnost Evropy. V budoucnu se ale podle Dusíka evropská agenda zaměří především na konkurenceschopnost, bezpečnost i udržitelnou spotřebu. Dalším významným tématem bude i obnova přírody. Zásadní je i emisní obchodování, efektivní využití výnosů z něj a jejich smysluplné rozdělení na podporu dekarbonizace.
Dusík také poukázal na to, že členské státy měly do konce letošního roku schválit zmiňovaný cíl snížení emisí do roku 2040. „Klima se mění, bude se měnit a dochází k bodu zvratu. Brzy bude nutné všude na světě zapojit všechna řešení, aby dopady byly co nejmenší. Pokud to neuděláme, budou důsledky mnohem dražší a doplatily by na to všechny sektory. Investice budou nákladné, nebude to jednoduché, ale je třeba se do toho pustit,“ zdůraznil Dusík.
Varoval také před neúměrnými finančními dopady na domácnosti. Pro tyto případy existují na úrovni evropské legislativy ochranné limity, které poskytnou občanům ochranu před neúnosnými sociálními náklady. To se týká například stropů pro emisní povolenky na pohonné hmoty. Sociálně klimatický fond, který budou řídit národní vlády, má zajistit, že budou opatření prováděna spravedlivě a s důrazem na sociální udržitelnost. Právě fond je jedním z nástrojů, který by měl zaručit hladký přechod k udržitelné energetice bez dopadů na nejvíce ohrožené skupiny obyvatel.
2. Výzvy pro průmysl: 1 bilion korun na dekarbonizaci českého průmyslu do roku 2030
Viktor Hanzlík, řídící partner McKinsey, upozornil na náročnost dekarbonizace pro český průmysl, který stále čelí vysokým nákladům na přechod k zeleným technologiím. „Bude to drahé a dlouhé,“ komentoval Hanzlík, přičemž dodal, že Česko má před sebou příležitost stát se lídrem ve výrobě technologicky vyspělých řešení pro zelenou transformaci. Navzdory růstu nákladů na investice do zelených technologií, způsobeného vysokými úrokovými sazbami, má český průmysl k dispozici několik nástrojů, které mohou transformaci urychlit. Do roku 2030 bude mít Česko k dispozici 1 bilion korun na podporu dekarbonizace, jak zmínil Hanzlík. Většina těchto zdrojů pochází z Modernizačního fondu a příjmů z evropského systému obchodování s emisními povolenkami.
Poradenská společnost McKinsey rovněž představila svou studii identifikující klíčové oblasti technologické vyspělosti. „Technologie rozdělujeme do několika úrovní zralosti. Některé z nich jsou dostupné již nyní, zatímco jiné potřebují další investice do výzkumu a vývoje,“ vysvětlil Hanzlík. Mezi největší výzvy patří dekarbonizace výroby oceli a dalších materiálů.
3. Peníze na dekarbonizaci: bez privátních investic to nepůjde
Evropské a státní zdroje pro dekarbonizaci budou důležité, nezbytná je ale i mobilizace privátních investic. „Má-li být úspěšná, je třeba alokovat do dekarbonizace mezi 5–7 % HDP,“ uvedl v debatě ředitel Komerční banky Jan Juchelka. V roce 2007 vydala Evropská centrální banka první emisi zelených dluhopisů, za dalších 10 let jich vydala přibližně v hodnotě 700 miliard eur a dnes se podle Juchelky ročně vydávají zelené dluhopisy přibližně v hodnotě bilionu eur. Většina takových zdrojů měla být podle něj svěřena národní rozvojové bance, která by motivovala soukromý sektor k investicím.
Proč by se firmy měly zajímat o zelené financování? Banky nabízí pro udržitelné projekty výhodnější produkty, a firmy navíc díky analýze rizik dokáží lépe zhodnotit svoje dopady. Jitka Haubová z Komerční banky ale upozorňuje, že projekty musí být v první řadě návratné, nikoli pouze zelené.
4. Mapa příležitostí pro firmy: Česko se může stát zeleným tygrem
Jedním z hlavních bodů programu byla prezentace projektu Mapa příležitostí, který představil Martin Vohánka, ambasador iniciativy Druhá ekonomická transformace. Projekt postavený na rozsáhlých datových zdrojích identifikuje oblasti, kde mohou české firmy hrát klíčovou roli v rámci zelené transformace. Česká republika se podle Mapy nachází na třetím místě ve světovém srovnání podílu zelených výrobků na HDP. „Česko má obrovský potenciál vyrábět a exportovat zelené výrobky, například v oblasti sofistikované strojírenské výroby a produkce minerálních izolací,“ uvedl Vohánka.
Studie doporučuje českým firmám zaměřit se na oblasti s vysokou přidanou hodnotou a modernizovat výrobní procesy s důrazem na udržitelnost. Vohánka dodal, že překážkou jsou chybějící strategie a vysoké ceny elektřiny, což brání rozvoji udržitelných technologií. Klíčovým krokem je urychlení schvalovacích procesů na úrovni státu, například vytvoření koordinačních jednotek, které by se věnovaly podpoře investic.
5. Energetická soběstačnost a decentralizace: chybějící koncepce brzdí rozvoj infrastruktury i rozhodnutí investorů
Dalším stěžejním tématem byla decentralizace energetiky. Václav Těhle z Nano Energies zdůraznil nutnost rozvoje chytrých sítí a decentralizovaných energetických zdrojů, které umožní flexibilní a udržitelnou výrobu elektřiny. „Budoucnost je ve vyrovnávání výroby a spotřeby elektřiny na lokální úrovni. I když zaostáváme ve výrobě, jsme na dobré cestě v oblasti energetické flexibility, kde dosahujeme už 40 % technické flexibility,“ podotkl Těhle. Významným krokem k podpoře tohoto trendu bude zrychlené schvalování legislativ, jako je LEX OZE III, které například umožní provoz samostatných bateriových systémů.
Laura Otýpková, vedoucí sekce Odpovědné energie z Frank Bold zdůraznila, že rozvoj decentralizované energetiky a investice brzdí i chybějící koncepce na úrovni státu. Největším problém podle Otýpkové představuje chybějící infrastruktura: „Infrastruktura je palčivý problém, 83% požadované rezervované kapacity pro rozvoj infrastruktury bylo ze strany ČEPS zamítnuto! Co umožnilo distributorům zaspat? Chybějící strategie. Proto potřebujeme urychleně rozhodnout, kolik OZE chceme a v jakém termínu.“
Václav Těhle a Anita Cieslicka z polského Forum Energii uvedli, že spolupráce měst a obcí je zásadní pro vybudování udržitelného energetického systému. Polsko již zavedlo modely komunitní energetiky na úrovni obcí, které slouží jako vzor pro české samosprávy. V Česku však zatím chybí systematická podpora a energetické koncepce na úrovni měst.
6. Češi a klima: Podle průzkumu si oteplování Země připouští méně lidí než před lety
Za poslední čtyři roky výrazně poklesl podíl Čechů, kteří si myslí, že se klima na Zemi mění. V roce 2020 s tímto tvrzením souhlasilo 93 % dotazovaných, letos už jen 86 %. Stejně tak se snížil počet lidí, kteří souhlasí s tvrzením, že za změnu klimatu může člověk, a sice z 85 % na 71 %. Pouze 69 % dotázaných si pak myslí, že k řešení klimatické změny je nutná změna v lidské činnosti. Celá čtvrtina lidí by řešení klimatické změny nechala na přírodě, přičemž před čtyřmi roky to bylo jen 16 % dotázaných. Údaje vyplývají z průzkumu výzkumného ústavu STEM pro Hospodářské noviny. „Dlouhodobě pozorujeme, že podíl lidí nespokojených s procesem zelené transformace z různých důvodů narůstá. Nedá se říci, že by Češi začínali být vyloženými „klimaskeptiky“, ale pokud nesouhlasíme s řešením nějakého problému, přirozeně tíhneme k tomu relativizovat i samotný problém. Nadále ale platí, že fakt že klimatická krize se děje uznává valná většina Čechů,“ vysvětluje Martin Philipp, analytik STEM.
Průzkum se ale zaměřil i na porozumění samotné strategii Green Deal. Čím dál více Čechů tvrdí, že ví, co to je Green Deal, ale současně roste i počet těch, kteří ho odmítají nebo se ho bojí. „Pro polovinu populace nyní Green Deal představuje ohrožení. Oproti předchozím letům tedy na Zelenou dohodu nahlíží společnost významně více skepticky. Paradoxně jednotlivé politiky často nevadí, samotná „značka“ transformace – Green Deal je ale zpolitizovaný a velmi ušpiněný termín,“ popisuje Philipp. Podobný trend podle něj vládne i v zahraničí. „Celkově se to ukazuje na trendu poklesu popularity zelených stran ve většině EU. Máme pocit, že Green Deal známe, a tedy že mu rozumíme. To se propisuje i v jistotě názoru na něj, ubývá lidí kteří si nejsou jistí tím, co přinese a debata se stále více polarizuje. V tuto chvíli spíše ve prospěch skeptické a kritické straně debaty,“ uzavírá analytik.