O návrhu tzv. Due Diligence směrnice Corporate sustainability due diligence directive (CS3D), jsme již psali zde. Cílem této směrnice je totiž podpora udržitelného a odpovědného chování všech společností a „zakotvení lidských práv a ohledů na životní prostředí ve fungování společností a řízení společností“. Jak to ale mají firmy zajistit a vlastně i zjistit?
Vyhodnotit své stávající dodavatele
Jak z pohledu významnosti jejich dodávek pro vaši firmu (tj. zda jde o dodavatele, který vám pravidelně zajišťuje nějakou klíčovou surovinu, komponentu, vstup či naopak dodavatele drobného nebo jednorázového), tak z pohledu významnosti jejich možných dopadů. Odebíráte-li např. teplo z místní teplárny spalující uhlí, bude dopad jistě jiný než u biofarmy, která dodává potraviny do naší závodní jídelny.
Znát své dodavatele
Nejen sídlo, kvalitu, cenu a termíny dodávek, ale i jejich dopad na životní prostředí a společnost. To jsou parametry, které dosud nákupní oddělení málokdy zjišťovala.
Zahájit a vést se stávajícími dodavateli pravidelný dialog
Proč? Abychom měli aktuální informace. Samozřejmě zejména s těmi významnými. Ze začátku budou stačit možná jen obecnější informace, ale postupně budou stále více potřeba údaje zcela konkrétního rázu. Zejména tam, kde je to již nyní celkem měřitelné, např. uhlíková nebo vodní stopa. Bez takových informací totiž ani vaše firma nebude schopna říct, jaká je např. celková uhlíková stopa konkrétního výrobku či služby.
Vybírat své nové dodavatele tak, aby jejich chování a hodnoty korespondovaly s vašimi
Tady již i české firmy často zažívají situace, kdy v rámci výběrového řízení po nich chce potenciální obchodní partner mimo jiné podepsat tzv. kodex dodavatele.
Kodex dodavatele. O co vlastně ale jde?
Kodex chování dodavatele je tvořen za účelem zajištění toho, aby dodavatelé dané společnosti dodržovali její vysoké standardy a respektovali její hodnoty. A to typicky v oblastech ESG, tedy v oblastech jako jsou bezpečné pracovní podmínky, spravedlivé a ohleduplné zacházení se zaměstnanci, etické praktiky a samozřejmě snižování negativních dopadů na životní prostředí. Patří sem i to, jak jsou dané zásady a postupy monitorovány a kontrolovány.
Svoji zkušenost s tím již má například ČSOB. Markéta Cechman, výkonná ředitelka útvaru Shared services and operations v ČSOB říká: „Podpora udržitelné budoucnosti je pro ČSOB klíčová. Vymýšlíme zelené produkty pro naše klienty, zapojujeme naše kolegy a kolegyně do zelených aktivit a zelený aspekt řešíme také ve vztahu k našim dodavatelům. A nebojíme se posouvat laťku stále výše. Na udržitelný nákup dáváme stále větší důraz v zadání pro výběrová řízení nebo v průběhu vzájemné spolupráce s dodavateli, kdy hledáme zelená řešení a produkty. Zároveň hodnotíme i přístup dodavatelů v oblastech environmentální a společenské odpovědnosti. Spolupráce s dodavateli, kteří vyznávají stejné hodnoty v oblasti udržitelné budoucnosti, nám prostě dává smysl.“
Richard Hafič, ředitel procurementu v ČSOB vypočítává, co konkrétně při nákupu sleduje:
✅ Ekologicky označené výrobky a materiály
✅ Analýzu životního cyklu výrobku vs. celkové náklady
✅ Možnost demontáže, opravy, opětovné využití
✅ Lokální dodavatele
✅ Sociální podniky a zaměstnávání OZP
✅ Energetickou náročnost
✅ Množství obalového a odpadního materiálu
✅ „Zelené“ dodavatele a jejich přístup k ESG
Když to vše shrneme, aby byl váš dodavatelský řetězec dlouhodobě udržitelný a odolný, musíte se na něj dívat holisticky a zajistit, aby byl odpovědný vůči dalším generacím, transparentní, řízený daty a tvořil silný a stabilní ekosystém podporující vaše podnikání. Není to jednoduchý a krátkodobý cíl, ale rozhodně se vyplatí se mu věnovat.
Zelený vs. udržitelný nákup
Green supply chain management vs. Sustainable supply chain management
Je „zelené“ řízení dodavatelského řetězce to samé jako „udržitelné“? Ne zcela a přitom se často oba pojmy zaměňují. Mají mnoho společných rysů, ale zcela zaměnitelné nejsou. Zatímco praktiky a postupy zeleného nákupu mají za cíl zlepšit životní prostředí, udržitelný nákup se zaměřuje na snížení dopadů v mnoha oblastech. Neřeší tedy jen otázky životního prostředí, ale zvažuje také další oblasti ESG, které zahrnují etické aspekty, pracovní postupy a dopady průmyslu na okolní komunity. K tomu všemu samozřejmě musí také zvážit ekonomické otázky, jako je řízení udržitelného růstu.