Od roku 1970 do roku 2020 došlo ke katastrofálnímu poklesu průměrné velikosti sledovaných populací divoké zvěře o 73 %. Tento alarmující trend naznačuje vážnou ztrátu biodiverzity. Nejstrmější poklesy jsou pozorovány v Latinské Americe a Karibiku (95 %), Africe (76 %) a Asii a Tichomoří (60 %), přičemž sladkovodní ekosystémy zaznamenávají pokles o 85 %. Ztráta a degradace biotopů, především způsobená naším potravinovým systémem, jsou nejčastěji hlášenými hrozbami pro populace divoké zvěře. Další významné hrozby zahrnují nadměrné využívání zdrojů, invazivní druhy a nemoci (Living Planet Report 2024).
Od 21. října do 1. listopadu se pod názvem Mír s přírodou konala COP16 v Cali v Kolumbii. Konference přivedla na jedno místo globální lídry, vědce a aktivisty, aby řešili tyto naléhavé výzvy a vytvářeli cestu k udržitelnější budoucnosti. Přítomno bylo 190 zemí a přibližně 23 000 delegátů, což je nejvyšší zaznamenaný počet pro CBD COP. Přibližně 40 000 lidí se zúčastnilo souvisejících aktivit a zóna COP16 přilákala asi milion návštěv.
Zatímco globální dohody mají za cíl nastavit přírodu na cestu k obnově do roku 2030, pokrok za dva roky byl pomalý. Je potřeba efektivnější implementace a pocit naléhavosti – mnoho lidí a organizací to stále nechápe. Řešení hlavních příčin ztráty přírody vyžaduje transformaci našich potravinových, energetických a finančních systémů. To zahrnuje přijetí udržitelných praktik a snížení škodlivých dopadů na životní prostředí.
Význam přírody a biodiverzity
Klima a biodiverzita jsou úzce propojeny. Efektivní environmentální strategie musí integrovat oba aspekty, aby byly úspěšné. Plány musí být harmonizovány napříč klimatem a přírodou, aby bylo zajištěno komplexní řešení. Rychlá ztráta přírody má vážné důsledky pro globální ekonomickou stabilitu a lidskou pohodu. Degradace ekosystémů ovlivňuje bezpečnost potravin, zásobování vodou a zdraví, což vede ke zvýšené zranitelnosti a ekonomickým nákladům. Například – odhaduje se, že složení čtvrtiny až poloviny světových léčiv je odvozeno z genetických zdrojů nalezených ve volné přírodě. To zdůrazňuje význam zachování biodiverzity, protože má potenciál pro budoucí lékařské objevy. A země, které chrání tyto zdroje, by měly být kompenzovány za své úsilí o jejich ochranu.
Přístupy, metriky a iniciativy v oblasti biodiverzity a přírody
Na COP16 byla vydána čtvrtá edice „Přístupů k měření biodiverzity – Praktická příručka pro finanční instituce“. Ta poskytuje komplexní nástroje pro měření dopadů na biodiverzitu a jejich integraci do finančního rozhodování. Hodnotí jedenáct nástrojů, včetně ENCORE, IBAT, BRF a dalších, které podporují programy zapojení investorů, strategie správy portfolia a další rozhodovací procesy.
Významná práce byla provedena prostřednictvím iniciativy Nature Positive Initiative, která pracuje na vytvoření konsensu ohledně univerzální sady metrik pro měření úbytku nebo obnovy přírody. To je zásadní pro sledování pokroku a zajištění odpovědnosti. Více než 100 zainteresovaných stran bylo zapojeno do definování kontrolního seznamu metrik, které poskytují komplexní obraz změn ve stavu přírody.
Financování biodiverzity
Financování ochrany a obnovy přírody se ukázalo jako jedno z hlavních témat COP, která byla příležitostí k přezkoumání inovativních mechanismů financování, jako jsou zelené dluhopisy, „dluh za přírodu“ nebo biodiverzitní kredity. Tyto nástroje, považované za potenciální finanční nástroje na podporu ochrany a obnovy biologické rozmanitosti, však vyžadují přísný rámec, aby se předešlo opakování chyb trhu s uhlíkem.
Nakonec nebylo dosaženo žádné dohody o otázce financování: zatímco Kchun-mingsko-montrealský CMB předpokládá zvýšení ročních financí na podporu přírody na 200 miliard dolarů do roku 2030, delegace přítomné v Cali nenašly společnou řeč, jak tyto prostředky mobilizovat. Finance byly ústředním bodem sporu na COP16, což zdůrazňuje hluboké rozdíly mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Definitivní dohoda a strategie pro mobilizaci zdrojů a financování ochrany a obnovy přírody byla odložena, což může znít zklamáním. Návrh na vytvoření zvláštního fondu pro biodiverzitu čelil odporu ze strany EU, Japonska, Kanady a dalších zemí.
Navzdory rétorice zůstává financování velmi nedostatečné. Globální environmentální fond (GEF) uvedl, že v prvních dvou letech svého financování po roce 2022 schválil pouze 2,42 miliardy dolarů přímé podpory pro Globální fond pro biodiverzitu (GBFF) od sedmi rozvinutých zemí. To může být způsobeno tím, že hodnota přírody je v současných účetních rámcích často přehlížena.
(Připomínka: Cíle GBF požadují roční částku 200 miliard dolarů na financování ochrany biodiverzity do roku 2030, včetně 30 miliard dolarů ročně, které mají být převedeny z bohatých zemí do chudších národů. Dalším pilířem bylo generování 700 miliard dolarů na ochranu přírody).
Před COP16 dosáhly finanční toky pro biodiverzitu přibližně 208 miliard dolarů ročně, což představuje nárůst o 25 % z 166 miliard dolarů v roce 2021 (Bloomberg NEF).
Pokud jde o dotace, cíl 18 GBF si klade za cíl postupně odstranit škodlivé pobídky alespoň o 500 miliard dolarů ročně. Ale výzkum Earth Track ukazuje, že svět v současnosti utrácí alespoň 2,6 bilionu dolarů ročně na dotace, které přispívají k globálnímu oteplování a ničení přírody (zejména odlesňování, znečištění vody a spotřeba fosilních paliv).
Biodiverzitní kredity
Jako jeden z nástrojů byly zmíněny (opět) biodiverzitní kredity (biodiversity credits), finanční mechanismy, které budou směřovat finance na ochranné úsilí. Klíčovými tématy byly rámec pro biodiverzitní kredity s vysokou integritou od Mezinárodního poradního panelu pro biodiverzitní kredity (IAPB), hodnocení trhu a rozvoj poptávky od Organizace pro biodiverzitní kredity, iniciativa EU pro pilotní testování biodiverzitních kreditů v několika zemích a velký restaurační projekt v Peru zaměřený na generování biodiverzitních kreditů.
Diskuse zdůraznily různé případy použití biodiverzitních kreditů, které budou testovány. Patří sem zvýšení odolnosti dodavatelských řetězců v agrárním a textilním průmyslu, platby za ekosystémové služby, jako je filtrace a dodávka vody, a příspěvky organizací k cílům souvisejícím s přírodou. Aby se předešlo zaujatosti pozorované u uhlíkových kreditů, IAPB zdůraznil, že biodiverzitní kredity by měly dodržovat několik zásad. Patří sem vyhýbání se mezinárodnímu offsetování biodiverzity zajištěním místních a podobných výměn, zakládání kreditů na měření a ověřování výsledků, zapojení domorodých a původních obyvatel a místních komunit, skupin pro spravedlnost a rovnost, a požadování robustní mezinárodní a národní správy pro trhy. Je však nezbytné zajistit spravedlivou implementaci a stanovení cen, aby se předešlo negativním dopadům, jako jsou zabírání půdy a vysídlování komunit.
Biodiverzita a byznys
Podniky a investoři si stále více uvědomují význam biodiverzity. Na COP16 bylo zastoupeno více než 3 000 společností a investorů, což je trojnásobek počtu oproti Montrealu na COP15 v roce 2022. Nicméně je zapotřebí masivní transformace finančního systému, aby plně integroval úvahy o biodiverzitě. Například v rámci podnikatelské a investiční komunity došlo k nárůstu správců aktiv, kteří se věnovali začlenění přírodního kapitálu do rozhodování. Nedostatek porozumění dopadům na přírodu a biodiverzitu mezi firemními rozhodovateli a investory však v současnosti brání růstu příznivému pro přírodu. Vývoj etické AI technologie spolu s rostoucí kvalitou dat a přírodní inteligence může pomoci sladit priority přírody s širšími strategiemi společnosti, ale také zvyšování odbornosti v oblasti klimatu a přírody na všech úrovních, zejména na úrovni vedení a představenstva, je klíčové pro informované rozhodování. To znamená, že společnosti napříč různými sektory s „biodiverzitní stopou“ musí začít investovat do sběru a analýzy dat, aby integrovaly přírodu do svých operací.
To je také nezbytné pro podniky, které podávají zprávy podle směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD), zejména pro standard ESRS E4 a pracovní skupinu pro zveřejňování informací o přírodě (TNFD), které požadují standardizované zprávy o dopadech a závislostech organizace na biodiverzitě, jak je uvedeno v cíli 15 GBF. Při provádění hodnocení biodiverzitní stopy a rizik přírody je nutné zkoumat situaci v menším měřítku (na úrovni jednotlivých lokalit), aby bylo možné identifikovat vhodné reakce pro komunity a ochranářské úsilí a najít řešení, která pocházejí od těch, kteří jsou nejblíže přírodě. V této věci byly vydány různé pokyny a rámce, včetně těch od TNFD, GFANZ a WWF, aby podpořily přechod k praktikám příznivým pro přírodu. Smutné číslo je, že pouze 5 % podniků hodnotí dopad na přírodu, což zdůrazňuje mezeru v odpovědnosti podniků (World Benchmarking Alliance).
Biodiverzita a data
Dalším klíčovým tématem COP16 bylo využívání dat pro biologickou rozmanitost. Diskuse zde vedly k dohodě o zavedení mechanismu sdílení výhod plynoucích z využívání digitálních sekvenčních informací (DSI) genetických zdrojů: bude to prostřednictvím multilaterálního mechanismu, který umožní firmám využívajícím tyto zdroje finančně přispívat na ochranu biologické rozmanitosti. Tyto příspěvky budou směřovat do fondu (fond „Cali“), který bude financovat politiky ochrany a udržitelného využívání biologické rozmanitosti. Tato dohoda představuje významný pokrok, který bude mít dopad na firmy, zejména z farmaceutického a kosmetického sektoru, jež budou muset finančně přispívat do fondu.
Klíčové výsledky COP16 v kostce:
- Byla dosažena významná dohoda o uznání a posílení role lidí afrického původu jako klíčových partnerů v ochraně biodiverzity a zdraví ekosystémů prostřednictvím článku 8j. 50 % nového fondu Cali je přiděleno domorodým a místním komunitám, což uznává jejich klíčovou roli v ochraně biodiverzity. Fond je zřízen ke shromažďování ekonomických zdrojů z využívání digitálních sekvenčních informací – genetických kódů odvozených ze vzorků organismů, které jsou často sdíleny digitálně – a zajištění jejich spravedlivého a rovného rozdělení. V důsledku toho budou společnosti využívající tyto informace k vývoji produktů povinny přidělit část svých zisků do fondu Cali. Prostředky z tohoto fondu budou distribuovány domorodým obyvatelům a místním komunitám, buď přímo, nebo prostřednictvím vlád.
- 44 zemí ze 196 aktualizovalo své národní strategie biodiverzity. Nedošlo tak k dostatečnému pokroku při určování, jak bude globální komunita sledovat pokroky směrem k primárnímu cíli obnovy a ochrany 30 % přírody do roku 2030. Zajímavé je, že 170 ze 196 zemí bylo na cestě k nesplnění termínu pro vydání nových národních strategií a akčních plánů pro biodiverzitu (NBSAP) do COP16. To zahrnovalo 12 ze 17 „megadiverzních zemí“, které společně hostí 70 % světové biodiverzity. (Fun fact: USA je megadiverzní země, ale není stranou Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti).
- Spolupráce a synergie mezi veřejným a soukromým sektorem jsou nezbytné pro transformaci finančního systému na podporu biodiverzity. Soukromý sektor musí začít masivně investovat, aby zmírnil negativní externality generované v rámci jejich hodnotových řetězců.
- Centrální a rozvojové banky začínají uznávat rizika spojená s přírodou jako systémová rizika, což zdůrazňuje význam stresových testů biodiverzity a pochopení sektorových závislostí na přírodě a jsou zavázány k přírodě prostřednictvím smíšených finančních toků, které kombinují veřejné a soukromé investice. Pokud nesnížíme „špinavé“ dotace, zůstaneme uvězněni ve škodlivých aktivitách vůči naší planetě.
- Poznatky z akademických a výzkumných institucí jsou velmi důležité pro vývoj efektivních řešení založených na přírodě. Několik faktorů však brání pokroku řešení založených na přírodě, včetně roztříštěného rozhodování vlád, rozšířených mylných představ, že proekologické nebo prozelené politiky mohou poškodit podniky a průmysl, a nedostatečného reportování o udržitelnosti ohledně širších dopadů těchto projektů.
- Správa a začlenění domorodých obyvatel a místních komunit (Indigenous People and Local Communities — IPLCs) byly také významnými body COP16. Diskuse vedly k dohodě o trvalém zastoupení IPLCs na budoucích konvencích o biologické rozmanitosti, což je historický první krok, který znamená významný posun směrem k inkluzivnější správě.
Co dál?
Vzhledem k tomu, že byl COP16 ukončen dříve, bude znovu svolán ve dnech 25. až 27. února 2025 v Římě v Itálii v sídle Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO). Klíčové otázky obnovené diskuse zahrnují mobilizaci finančních zdrojů pro biologickou rozmanitost. Hlavním zaměřením zasedání bude nová strategie mobilizace zdrojů, která má za cíl zajistit 200 miliard dolarů ročně do roku 2030 ze všech zdrojů pro iniciativy na podporu biologické rozmanitosti a snížit škodlivé pobídky o alespoň 500 miliard dolarů ročně do roku 2030.
Strany budou také zkoumat potenciální zřízení globálního finančního nástroje pro biologickou rozmanitost, který by měl efektivně mobilizovat a distribuovat finanční prostředky. Současné financování pochází z bilaterálních dohod, soukromých a filantropických zdrojů a specializovaných fondů, jako je Globální environmentální fond (GEF) včetně jeho Globálního rámcového fondu pro biologickou rozmanitost (GBFF) a Kunmingského fondu pro biologickou rozmanitost (KBF).
Další důležitou otázkou je dokončení nástrojů pro strany k měření pokroku proti monitorovacímu rámci pro 23 cílů KMGBF. Rozhodnutí budou určovat, jak bude pokrok v implementaci KMGBF přezkoumáván na COP 17. Strany také zváží začlenění závazků od nestátních aktérů, včetně mládeže, žen, původních obyvatel, místních komunit, občanské společnosti a soukromého sektoru. Na programu je také dokončení národního šablony pro podávání zpráv, která zahrnuje hlavní ukazatele.
Očekává se, že strany schválí úspěchy GEF, povzbudí další příspěvky do GBFF a poskytnou další pokyny GEF s ohledem na nadcházející jednání o doplnění zdrojů. Dalšími body programu jsou rozhodnutí o spolupráci s jinými úmluvami a mezinárodními organizacemi, víceletý program práce CBD a přijetí závěrečných zpráv z COP 16, COPMOP 11 (Cartagenský protokol) a COPMOP 5 (Nagojský protokol).